SNAD JSEM KONEČNĚ ZPĚT A SE MNOU BAREVNÝ PODZIM

Krásný páteční podvečer vám všem :)

Tak, jak jsem si myslela, že to půjde a budu publikovat už dřív, nešlo to. V podstatě nešlo vůbec nic, u nás doma žádný podzim, žádná výzdoba neproběhla, žádné dýně letos nespatřily světlo světa a vůbec jsem neměla chuť se do toho nutit. Pouze probíhal ten nejnutnější úklid a občas teplé jídlo. Jediné co, tak jsem měla potřebu utíkat z domu a v tom mi naštěstí pomáhaly kamarádky a manžel, že se mnou trávili čas na kafíčku, v kině, na divadelním představení. Byly to jediné chvíle, kdy jsem se trošku dokázala odreagovat.

MOŘE SLZ A PRÁZDNÁ NÁDOBA...

... To jsem momentálně já ta prázdná nádoba. Dnes jsou to dva týdny, co mi zemřela maminka. Předtím téměř tři týdny ležela na ARU na umělé ventilaci v umělém spánku, dvě operace, sepse, později na jiných tlumících lécích. Nechci rozebírat podrobně zdravotní stav. Je mi tak hrozně. Jak píšu v názvu, jsem jak prázdná nádoba. Doma nemůžu vydržet, když to zvládám, utíkám ven. Kamarádky mě zvou na kávu, ale co ty zbytky dne? Mám pocit, že zešílím. Dost spím, protože vyčerpané tělo potřebuje dobít. Pět strašných týdnů. Tři týdny strachu, co bude, tušení, že přijde to nejhorší, potom to přišlo. Tři dny předem jsem to začala intenzivně tušit. Taťka totiž zemřel, když mu bylo 74 let, osm měsíců a zemřel sedmého dne v měsíci. Mamka zemřela a bylo jí 74 let, osm měsíců a 7. října. Takže pátého října po návštěvách jsem si to najednou uvědomila a byla si tak silně jistá, že se to v úterý stane. Tři hodiny jsem brečela. Děkuji kamarádce Marušce, která si se mnou ty tři hodiny psala a Věrce, se kterou jsem telefonovala. Můj muž není rozený utěšovatel, bohužel. Už v pondělí jsem se bála z nemocnice odejít. Nechali mě tam i půl hodiny po návštěvních hodinách. V úterý jsem byla ve dvě hodiny v Pardubicích a čekala na mhd do nemocnice. Najednou telefon a paní doktorka, že maminka před patnácti minutami zemřela, bylo to rychlé. Nezvládla už na mě počkat. Tak strašně mi to bylo líto. V pondělí tam se mnou byl manžel, jako by čekala, až přijde ten poslední z rodiny a odešla.

PŘEČTENÉ KNIHY 10/2025 – BOKOVKA, TCHYNĚ A UZENÝ

Krásný večer vám všem :)

Dnes si dáme další dvě recenze přečtených knih. Měla jsem je tady už předepsané, momentálně nejsem fakt schopná dát něco dohromady. Opět jde o romány od českých autorek, ale pomalu už se blížíme i k napínavým příběhům. Dnes tedy Bokovka od Barbory Vajsejtlové a Tchyně a uzený od Simony Monyové.

NÁKUPY A DÁREČKY

Krásný sobotní večer vám všem :)

Bylo tady nějakou dobu trošku mrtvo, déle, než bych si přála, ale skolila mě ošklivá viróza právě na minulý nádherný, letní víkend. Takže to bylo nepříjemné a navíc jsem měla jet na kávový kurz, který jsem dostala od dcery k narozeninám. Naštěstí šel termín kurzu změnit, takže se budu těšit v listopadu. A další věc, horší než moje viróza, je vážný stav mé mamky, která už přes týden leží na ARU. Takže věřte, že nemám na nic náladu. I když se snažím nějak fungovat a trochu zaměstnávat mozek i jiným směrem, úplně to nejde.

Mám rozepsaný článek s knižními recenzemi, s knižními přírůstky, pokračování spotřebována, ještě jsem nedokončila příspěvky z dovolené, ale všechno určitě časem bude.

KRÁSNÉ SLUNEČNÉ ZÁŘÍ

Krásné úterý, přátelé :)

Dnes mám pro vás pár snímků z parku Mošnice, kam jsme si vyrazili první zářijovou neděli na procházku. Mošnice se nachází mezi obcemi Řečany nad Labem, kde jsme pětadvacet let bydleli a Kladruby nad Labem. Kladruby určitě někdo z vás zná díky koním. Z Přelouče to máme přibližně asi dvanáct, patnáct kilometrů, ale strašně dlouho jsme tam nebyli. No... Už možná hezkých pár let.

První zářijová neděle byla krásná, slunečná, doslova ještě letní. Tak se pojďme ohřát alespoň prostřednictvím fotek, když je teď víceméně deštivo a chladněji. Ale pozor, má být nádherný víkend :)