ČESKÉ FILMY MĚ BAVÍ #11

Krásný večer vám všem :)

Dnes bych chtěla oprášit rubriku o českých filmech, které jsem viděla. Mám jich v zásobě docela dost, takže další pokračování vyjde jistě záhy. Rádi zajdeme do kina a jelikož muž nerad titulky, prý na to pořádně nevidí, nestíhá číst, tak chodíme na českou tvorbu. A potom si občas pustíme něco na Netflixu nebo na Voyo. Ale pojďme už na tituly.

TANCUJ, MATYLDO! (2023)

režie: Petr Slavík

V příběhu inspirovaném skutečnou událostí žije uzavřený Karel (Karel Roden) ve světě řádu a striktních pravidel, ve kterém nezbývá mnoho místa pro empatii. Svou extrovertní a bohémskou matku Matyldu (Regina Rázlová), bývalou barovou zpěvačku, navštěvuje víceméně z povinnosti. Matylda přijde nečekaně o byt a Karlovi nezbyde než ji vzít k sobě. Jejich soužití je ale pro něj katastrofou. Zvlášť když vyjde najevo, že u Matyldy propuká Alzheimerova choroba. Jako možné řešení se nabízí, že o svéráznou babičku bude pečovat Karlův syn Pavel (Antonio Šoposki), nezodpovědný floutek pohrdající otcovou profesí exekutora. Společná domácnost tří rozdílných temperamentů různých generací přináší řadu humorných momentů, s postupujícími příznaky nemoci spíš tragikomických. Na první pohled bezvýchodná situace převrátí rodině život vzhůru nohama, ale tím, že to nevzdají, udělají něco důležitého nejen pro Matyldu, ale i sami pro sebe.

Tohle je pro mě jeden z nejlepších filmů, jaký jsem poslední dobou viděla. Herecké obsazení – Karel Roden a Regina Rázlová bylo naprosto skvostné. Jak oni dva to zahráli, to si zaslouží opravdu neskutečnou chválu. Vůbec nechápu, že film získal Českého lva pouze za hudbu.

U filmu se zasmějete, zapláčete, budete mít vztek, bude vám smutno, úzko, pocítíte lítost. Zkrátka je to emocemi nabité dílo od počátku až do konce. 

Uvidíte, jak Alzheimer ničí život nejen člověku, který jím trpí, ale i všem okolo, protože na čí pomoc se můžete spolehnout? Pěkně je zde i ukázáno, že na pomoc státu (sociální péče, domovy pro klienty s tímto onemocněním) se opravdu moc spoléhat nemůžete. Tam hrají roli především směrnice, tabulky a přes to nejede vlak. Ale copak se realita dá nějak nacpat do tabulek a hotovo, basta? 

Moc tento film doporučuji, je to herecký koncert, do kterého se absolutně ponoříte. Taky je vám zde umožněno nahlédnout na profesi exekutora, co to obnáší, jak se cítí člověk, který to vykonává, zda si lidi, kterých se exekuce týká, připouští k srdci a nebo také  jede pouze  v rámci pravidel a tabulek. 

BRATŘI (2023) ČR/SK

režie: Tomáš Mašín

Film Bratři vypráví jeden z největších příběhů studené války o odbojové skupině bratrů Josefa (Oskar Hes) a Ctirada Mašínových (Jan Nedbal). Rodina Mašínových se v komunisty ovládaném Československu stává terčem pronásledování a bratři věří, že po vzoru otce, hrdiny protinacistického odboje, lze proti diktatuře bojovat jedině se zbraní v ruce. Zároveň si jsou vědomi odpovědnosti vůči mámě (Tatiana Dyková Vilhelmová) a sestře (Karolína Lea Nováková). Zakládají odbojovou skupinu, která má na svědomí řadu násilných činů, jejichž vyšetřováním je pověřen kapitán Státní bezpečnosti Koller (Stefan Konarske). Mašínové se stávají nejhledanějšími muži v zemi. Pokusí se o útěk do Západního Berlína, kde plánují vstoupit do americké armády s cílem osvobodit Československo. Pátrání po pětici členů odbojové skupiny pokračuje ve východním Německu, kde začíná jeden z největších honů na lidi v novodobé historii. Jen málokteré téma české historie vzbuzuje tolik emocí jako příběh snímku Bratři.

Další skvělý počin v naší filmové tvorbě. Na příběh bratří Mašínů bude nejspíš každý z nás nahlížet jinak. Co udělali, neudělali, jsou oběti, viníci. Byla to mladická rebelie, nerozvážnost nebo hluboké přesvědčení. Nechci zabředávat do historie, nejsem zrovna znalec a předtím, než jsem se šla dívat na Bratry, jsem si aspoň nějaké informace načetla, abych byla víc v obraze. Asi spíš chci poukázat na výkony herců, které byly výborné. Jak Jan Nedbal s Oskarem Hesem v hlavních rolích, tak Táňa Dyková ve vedlejší roli jejich matky. Byla skvělá, tak přesvědčivá a skutečná.

Kdo jste neviděl, určitě se podívejte a utvořte si svůj názor. 

BOD OBNOVY (2023) ČR/SK/PL/Srbsko

režie: Robert Hloz

Představte si, že žijete v roce 2041, kdy máte právo být po nehodě či jiné nepřirozené smrti oživeni. Stačí si jen pravidelně vytvářet digitální zálohu své osobnosti – BOD OBNOVY. Agentka Em právě dostává do rukou případ, kdy byla základní pravidla obnovy porušena. Bod obnovy oběti byl smazán a Em tak má před sebou výjimečný zločin. Strhující příběh zasazený do blízké budoucnosti, kdy technologie budou zaručovat lepší život a lidé si budou moci zaplatit jeho prodloužení.

Já na sci-fi zrovna nejsem, asi bych dokázala počet filmů tohoto žánru, které jsem viděla, spočítat na prstech. Nicméně občas mě něco zaujme a tentokrát právě Bod obnovy. Už jen proto, že ve filmu hraje Matěj Hádek. 

Taky jsem někdy ráda za neokoukané tváře a tady to byla hlavní, ženská postava. Film byl zajímavý, námět se mi líbil a jo, určitě můžu doporučit, pokud vás tento žánr aspoň trošku zajímá.

MATKA V TRAPU (2024)

režie: Hana Hendrychová

Hlavní hrdinka komedie Matka v trapu Sylvie (Petra Hřebíčková) má dobré místo v reklamní agentuře, pracovní úspěchy, krásné, vzorné děti a její manžel je známý malíř. Na první pohled štěstí. Jenže… je to pravda? Šéf reklamky Karel (Bob Klepl) na Sylvii právě nahrnul několik nesplnitelných úkolů, do toho volali ze střední školy, aby vyřešila další z prohřešků svého syna a Sylviin manžel Tomáš (Jaroslav Plesl) je jako obvykle nedostupný, protože malování mu už pár let moc nejde. A všichni si zvykli, že Sylvie všechno vyřeší, zařídí, zaplatí. V Sylvii, která vždycky chtěla vidět věci z té nejlepší stránky, se najednou něco zlomí. To je přesně ta chvíle, kdy se vám chce od všeho utéct.

Je to náhoda nebo osud, že Sylvii zastaví taxi, které řídí Anna (Lenka Vlasáková)? A jak se někdy stává, cizímu člověku na sebe řekneme věci, které se ostýcháme prozradit vlastní matce. Ostatně Sylviina máma Regina (Jana Švandová) má vždy připravenou nějakou kritickou poznámku, zvláště co se týká Tomáše. Podle ní není ani vhodný manžel pro Sylvii, ani vhodný otec pro Sylviiny děti. A jako zeť je… naprosto nesnesitelný. Sylvie na Annu vysype své životní průšvihy… a stane se něco neočekávaného. Anna jí nabídne na pár dní pronájem volného pokoje, aby si Sylvie mohla utřídit myšlenky a najít řešení. Dvě ženy, které se potkaly naprosto neplánovaně, poznávají jedna druhou a díky tomu i sebe samé. Dostávají šanci vrátit své rozhárané životy zpět do správných kolejí. A navíc je tu velmi sympatický Annin bratr (Marek Němec). Možná je to začátek jednoho velkého přátelství…

Tenhle film má na ČSFD poměrně slabé hodnocení, ale já ho brala jako oddechovku a tak jsem si ho v podstatě užila a bavil mě. Je to typ filmů, od kterých by neměl člověk očekávat nějaký extra přesah, něco intelektuálního. Já je beru jako oddechovky a tak většinou nebývám zklamaná. Tady navíc hráli můj oblíbený Jaroslav Plesl, oblíbená Petra Hřebíčková s Lenkou Vlasákovou. Film dobře poukázal na to, že by žena/matka neměla být vždy a stále rodinným příslušníkům po ruce. Lehce se to totiž začne brát jako samozřejmost a žena se tak stane doslova otrokem svých dětí a manžela.

Pro dnešek to bude tedy všechno. Napište mi, jestli jste nějaký film viděli, jak se vám líbil a třeba mi napište i váš tip na oblíbený film :) 

Mějte se krásně,

Šárka ♥