Když se den opravdu nevydaří

Krásný večer, přátelé :)

Znáte ty dny, kdy se vám „daří“ už od samotného rána a jen se modlíte, aby už byl večer a ten povedený den BLBEC skončil. Tak jeden takový jsem měla minulou středu.

Samozřejmě to začalo hned ráno. Rozhodla jsem se konečně vyzkoušet nový makeup od Yves Rocher. Povolila jsem pumpičku, zmáčkla a ejhle, bylo to pěkně řídké. No, nanesla jsem si ho na obličej ale on téměř vůbec nekryl, na nose mi jaksi i zflekatěl, ale tak jsem si říkala, nechtěla jsi makeup s maskoidním efektem, máš tedy lehký makeup. Posléze jsem na lahvičku zabrejlila více a čtu: Před upotřebením protřepat... Fajn, zatřepu si zítra, pomyslela jsem si. Jelikož jsem si stihla naplácat jen tu pleť a lehce oční stíny v domnění, že zbytek (linky, řasy) domaluju v práci, vyrazila jsem vyvenčit pejska. Ještě předtím se mi rozmotala celá rulička sáčků na bobany... Jako proč ne, když spěcháte, že jo? Navíc to bylo skoro celé nové balení, tak si představte tu délku. A celé toto příšerné ráno bylo završeno tím, že jsem si na cestu do vlaku vzala dočtenou knížku a tu rozečtenou jsem nechala doma na nočním stolku. Kam se hrabe neprotřepanej mejkap, rozmotané sáčky, tohle byla teprve katastrofa. V Pardubicích na nádraží jsem si tedy koupila časopis, za prvé jsem z něj chtěla vzoreček krému a za druhé, abych ho měla večer do vlaku. 

Dorazila jsem do práce a jdu si domalovat obličej na ksicht. Ale sakra, šminky nikde. Taštička zůstala doma v koupelně. Tak jsem holt zůstala vyblitá s flekatým mejkapem a kupodivu přežila dvanáct hodin v práci bez úhony. Večer jsem byla natěšená do vlaku, že si počtu časopis, když nemám knihu. Chyba lávky... Časopis zůstal v práci pod kasou. Trefil by mě šlak. Celou cestu domů ve vlaku jsem tak musela civět do mobilu, protože kam jinam bych civěla, že? Musela bych si asi číst popisky na papírových kapesníčcích nebo čísla na jízdence MHD. Občas čtu i příbalový leták, když si vezu něco z lékárny. Je to prostě úchylka.

Doma jsem se o půl jedenácté večer nacpala müsli s mlékem, protože jsem si musela uklidnit nervy. Už se mi nemohlo nic stát, nic mi nehrozilo. Leda jedině bych se mohla propadnout s postelí nebo by mě zavalil náš „obří“ pětikilový kříženec čivavy. Proradná středa skončila a doufám, že se nic podobného v brzké době nezopakuje :D

Vaše Šárka ♥

(zdroj obrázku: pixabay.com )