MŮJ KNIŽNÍ TIP #1 A PÁR JARNÍCH STŘÍPKŮ

Krásný slunečný pátek :)

Už dávno jsem vám slibovala, že vám budu zveřejňovat nějaké ty tipy na knihy, které jsem četla v předešlých letech a tudíž jsem se o nich na tomto blogu nezmiňovala. Takže dnes nastal ten den, kdy vám představím první tři. Pojďme se na ně podívat.

VRÁNY – PETRA DVOŘÁKOVÁ

VYDAL: Host 2020

česká novela

ANOTACE:

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

MOJE DOJMY:

Matka mě neskutečně štvala od první stránky až do poslední. jednu dceru vynášela do nebes, na druhou byla vyloženě alergická. Katuška a Baruna, takhle o nich mluvila, pokud byly kapitoly psány z matčina pohledu.

Otec... s prominutím laxní blb a ještě snad s úchylnými sklony, který řezal Barču jako žito.

Učitelky... místo, aby byly dítěti oporou, tak ho vyděsí sociálkou a dětským domovem. Potom se má dítě někomu svěřit?

Bylo mi Báry tak líto. Nejhorší je, že takové rodiny a vztahy existují. Nechápu některé komentáře na databázi knih, že se vlastně nic tak hrozného nedělo, že se dějí horší věci. Jistě, bohužel dějí. Ale jako pardon, aby otec třískal dospívající dceru nahou ve sprše? Aby se matka chovala jako hyena? Protěžovaný sourozenec si potom pochopitelně myslí, že si sestra takovou bitku zaslouží, když to tvrdí rodiče. V útlém věku určitě, vždyť kdo děti především vychovává a je jim vzorem. Rodiče...

Kniha je útlounká, je psaná velmi jednoduchým stylem, přesto se mi vryla pod kůži a řádně mnou zacloumala. Dlouho po dočtení jsem ji měla v hlavě. Ta nespravedlnost, ta bezmoc, co to dítě muselo cítit. Uf, úplně jsem si to připomněla a je mi těžko.

Teď si dáme milou oddechovku pro vydýchání...

MAMI, PŘIDEJ! aneb Jak se(ne)stát supermatkou – BARBORA VAJSEJTLOVÁ

VYDALO: Motto 2019

český román, humor

ANOTACE:

Je jí skoro čtyřicet, má dvě děti, lehkou nadváhu, práci, kterou nenávidí, a pocit, že se s tím nedá vůbec nic dělat (tedy ne s těmi dětmi). Ženy v jejím okolí jsou na tom podobně, i když každá z nich pojímá mateřství jiným způsobem. Jaké máte šance, když toužíte být alespoň ucházející matkou, a přitom nechcete, aby náplní vašeho života byly jen děti? A dá se krize středního věku překonat běháním?

Čtyřicítka na krku, práce redaktorky, která ji právě úplně nenaplňuje, ba naopak, chaotická rána se dvěma dětmi, několik kil navíc, uklidňovák v podobě sklenky vína... Takový je život naší hlavní hrdinky. Lze být vynikající matkou, jedničkou v práci, prostě vše výborně zvládat a nezbláznit se z toho?  Ona si myslí, že ne. Až když pozná dokonalou Kláru, vždy upravenou, s výstavní postavou, vždy výbornou hostitelkou na večírcích, zapochybuje. Umíní si, že alespoň zhubne a začne běhat. Jednoho dne potká na své běžecké trase Kláru a domluví se, že budou běhat spolu. Postupem času se ukáže, že ne vše je takové, jak na první pohled vypadá. Dokonalost zkrátka neexistuje.

MOJE DOJMY:

Knížka Mami, přidej! je jedním slovem perfektní. Pokud máte děti, začíná vám na hřbet klepat střední věk, v příběhu se najdete a ne jednou. Kniha je psaná vtipně, ale ne tak prvoplánově, jak to občas bývá, nýbrž s takovou lehkostí, prostě se do příběhu hlavní hrdinky vžijete naprosto okamžitě a budete si připadat, že popisuje váš život, vaše bláznivá rána, školní besídky s vašimi dětmi a podobně. Příběh je vtipný od začátku do konce a já měla co dělat, abych se nesmála nahlas třeba při čtení ve vlaku. A víte, že jsem občas uvěřila, že bych také mohla běhat? Zatím jsem se k tomu nedopracovala, ale jednou třeba... Kdo ví...

Pokud máte chuť na něco lehkého, vtipného, čistě ze života a bez přibarvování, sáhněte po této knize.

A nakonec trochu napětí a intrik...

POSLEDNÍ PANÍ PARRISHOVÁ – LIV CONSTANTINE

VYDALO: Domino 2018

psychothriller, thriller... zajímavější asi víc pro ženy

ANOTACE:

Amber Pattersonová už toho má dost. Příšerně ji nebaví být taková nula: tuctová, téměř neviditelná žena, kterou každý přehlíží. Přímo před očima má vzor toho, jak by mohl její život vypadat. Daphne Parrishová je blonďatá bohyně, která bere svůj luxusní život jako naprostou samozřejmost. Společně se svým manželem patří k místní honoraci, mají peníze, moc, obdiv, navíc dvě krásné dcerky. Proč by někdo měl mít všechno, zatímco jiný nemá nic? Amber by se při pohledu na Daphne možná zadávila závistí, ale to se nestane. Má totiž plán, jak sladký život své sokyně postupně nahlodat a zničit, aby mohla v závěru nastoupit na její místo. Podaří se jí proniknout do rodiny Parrishových a zanedlouho se stává Daphninou blízkou přítelkyní. Ráda přijme pozvání, aby s nimi jela na dovolenou, protože jí to skýtá vítanou příležitost ke sblížení se šarmantním Jacksonem. Všechno jde naprosto hladce. Ale pak Amber dostihne pečlivě skrývané tajemství z minulosti, které by mohlo její krásný plán úplně zničit. Něco takového ona ale odmítá připustit. A tehdy začne opravdové peklo.

Psychothriller Poslední paní Parrishová nás provádí nejtemnějšími zákoutími lidské mysli a prostřednictvím celé řady nečekaných zvratů můžeme až do konce jenom hádat, jak to všechno nakonec dopadne.

MOJE DOJMY:

Amber Pattersonová je mladá žena, která toho chce od života hodně, ale zatím se jí moc nedařilo. Hlavně kdyby jí tak moc a bohatství  samy spadly do klína, to by bylo úplně nejlepší. Proč by se ona měla pořád dřít a vydělávat drobné, když třeba taková Daphne Parrishová má úplně všechno a nemusí hnout prstem? Doslova palác místo domu, hromadu značkového oblečení, šperků a úžasného manžela k tomu navrch. O co je lepší než ona? Amber si naplánuje, že si zkrátka bude žít jako Daphne. Přesně jako Daphne. Vloudí se bohaté ženě do přízně a začne pracovat v její nadaci pro nemocné cystickou fibrózou. Je přece tak snadné vymyslet si neexistující sestru, která zemřela stejně jako mladší sestra Daphne. A chvíli si hrát na nejlepší přítelkyni, která tolik rozumí bolesti ze ztráty blízkého člověka. A potom už zbývá jen malý krůček k tomu, dostat se pod kůži Jacksonovi Parrishovi. Amber není hloupá. Je ale dost chytrá na to, aby jí plán stát se novou paní Parrishovou, opravdu vyšel?

Od chvíle, kdy jsem knihu poprvé uviděla na internetu, jsem měla pocit, že půjde o skvělé čtení. A tušení nezklamalo. Autorky, sestry, které píší pod pseudonymem Liv Constantine, mi svým stylem opravdu padly do noty od první stránky. Napětí, které se postupně stupňuje, dokáží udržet po celou dobu až do vyústění příběhu. Čtenář je tak napnutý jako kšandy a má problém knihu odkládat. Děj je stále svižný, nijak nepokulhává, je plný zvratů, autorky vám nedávají žádný prostor pro ztrátu pozornosti. Postavy jsou naprosto reálné a uvěřitelné, jejich charakter je výborně vykreslený. Velmi dobře se dokážete vžít jak do role Amber, tak do role Daphne. Styl autorek je čtivý, přestože má kniha přes 400 stran, čte se rychle a velice dobře. Děj není nijak komplikovaný, i to přidává knize na čtivosti. Ne vždy je originální námět a složité zpracování zárukou úspěchu. Zde autorky vsadily na oblíbené téma mezi čtenáři (především čtenářkami) a lehké podání, a úspěch byl zaručen. A víte, jak se říká, že nic nemusí být takové, jak to zdánlivě vypadá? Tak v této knize to platí stoprocentně. Obrovský zvrat, který si pro nás autorky připravily, čtenáře překvapí, šokuje a přiková k dalším chvílím u stránek. Víc ovšem neprozradím, přišli byste o to nejlepší. Rozhodně vám ale knížku doporučím, protože já jsem si čtení užila a věřím, že si ho užijete v přítomnosti Amber, Daphne a Jacksona i vy

Máme tady jaro. Je to nádhera. Miluju, když svítí slunce, je azuro, ale není vedro a neotravuje hmyz. Ulovila jsem pár foteček, ale nechtěla jsem tvořit samostatný článek, protože fotografie Kutné Hory i Pardubic mám už na blogu několikrát, tak jsem si řekla, že je přiložím k nějakému jinému článku.

V týdnu jsem jela za kamarádkou na kafíčko. Vyjela jsem dřív a zašla si na procházku kolem pardubického zámku. Probíhají tam tedy stavební práce, ale procházka byla příjemná. Páni domorodci se tam jako vždy procházeli :)

Zepředu jsem si zámek ani nefotila, je tam lešení a staveniště.

Včera jsme měli s mužem 32. výročí svatby, tak jsme si zajeli na kafíčko do Kutné Hory. Vyzkoušeli jsme kavárnu Turistku, která se nachází vcelku blízko chrámu sv. Barbory. Tolikrát jsme šli už kolem, ale včera poprvé a cíleně jsme tam zavítali. Bylo krásně a i když sezení na zahrádce bylo ve stínu, bylo to super. Takže první letošní venkovní kávička. Byla výborná a skořicový šnek také, takže určitě Turistku doporučuji.

Pár záběrů od nás z Přelouče od Labe... Máme tam nádherně.

A na samotný závěr tulipánky a náš vykoupaný pejsek, který se musel pro jistotu zavrtat pod deku ♥

Růžovobílé byly první k Valentýnu :)

Žluté a žíhané jsem dostala včera k výročí ♥

Znáte některou z knih? Zaujaly vás a třeba po nich sáhnete? A jak si užíváte jaro? My letos nějak málo výletujeme, tak snad se to zlepší.

Mějte se nádherně a užijte si nádherný jarní víkend.

Šárka ♥