PŘEČTENÉ KNIHY 5/2025 – POZOROVATEL SMRTI, ŽÁDNÉ LŽI

Krásný sobotní večer :)

Dnes tady mám opět dvě přečtené knihy. Nestíhám psát ty recenze, už další dvě knihy na sepsání čekají. A to si vždy říkám, že to budu psát hned po přečtení. No, zatím se nedaří.

Opět jsem přečetla dvě napínavé knihy, nejnovější Carterovku Pozorovatele smrti a novinku Freidy McFadden Žádné lži. Pojďme se podívat, o čem byly a jak se mi líbily.

POZOROVATEL SMRTI – CHRIS CHARTER

Nakladatelství: BB art

Rok vydání: 2024

Počet stran: 336

Žánr: thriller

Anotace:

Při rutinní pitvě oběti zdánlivě běžné autonehody objeví doktorka Carolyn Hoveová, vrchní soudní patoložka města Los Angeles, několik matoucích nesrovnalostí, a tak povolá detektiva Roberta Huntera z Útvaru ultranásilných trestných činů Losangeleského policejního sboru. Doktorka Hoveová nejenže zjistila, že smrt nebyla způsobena nárazem auta, ale nalezla také známky toho, že oběť byla před smrtí surově mučena.

Nikdo však v dané chvíli netuší, že doktorka Hoveová narazila na pouhou špičku ledovce, která zavede Huntera a jeho parťáka Carlose Garciu na stopu zvráceného a mazaného vraha, jenž se skrývá všem na očích – sériového vraha, o jehož existenci dosud nikdo nevěděl; zabijáka, který vždy operoval skrytě a obratně maskoval každou ohavnou vraždu jako náhodné úmrtí.

Protože ale vyšetřovatelé nemají žádná vodítka ohledně toho, proč se oběť stala terčem útoku, vyšetřování se zadrhne až do chvíle, kdy je nalezena jiná mrtvola s alternativní příčinou smrti.

Jasné je jen to, že tenhle sériový vrah nepřestane – dokud ho Hunter a Garcia nedostihnou.

Robert Hunter, šéf útvaru ultra násilných trestných činů a jeho parťák Carlos Garcia dostávají na stůl nový případ. Vraždu, které předcházelo brutální mučení, a která měla působit jako dopravní nehoda. Při pitvě totiž doktorka Holeová zjistila, že oběť zemřela na následky hypotermie, tedy umrzla. Což je v červnu za běžných okolností opravdu nemožné. Oba detektivové se pouští do pátrání. Po nějaké době se na pitevně objeví další podezřelé tělo. Oběť měla zemřít na následky sebevražedného skoku z mostu, ovšem jedna šikovná studentka při pitvě odhalila, že muž byl mrtvý ještě dřív, než z mostu skočil, přesněji řečeno, než byl strčen dolů. Tedy další zakamuflovaná vražda. Jde o práci jednoho pachatele? Hledají sériového vraha? Kolik těch obětí vlastně může mít na svědomí, když vraždy vydává za nehody nebo sebevraždy? Na tyto oběti se přišlo vlastně úplnou náhodou.

Robert s Carlosem hledají nějaký společný článek, který by spojoval jejich oběti. Šťourají se v jejich minulosti, vyhledávají rodinné příslušníky, prostě chytají se všeho, co by je mohlo správně nasměrovat k motivu vražd a k pachateli. Ten rozhodně nebude žádný hlupák, naopak. Půjde o velmi chytrého člověka, který se nezalekne ničeho, což okusí později jeden z našich detektivů doslova na vlastní kůži.

Vždy, když čtu knihu od Chrise Cartera, říkám si, že je to tentokrát určitě poslední. Já prostě ty explicitní popisy mučení a vražd prostě snáším čím dál hůř. Je to drsné, syrové, nechutné, a ta představa, že autor píše podle skutečných případů, je téměř nesnesitelná. Jenže jsem si tolik oblíbila jak Roberta Huntera, tak Carlose Garciu, že si stejně další novou knihu vždy opět pořídím. Chris Carter píše výborně, u jeho knih se nenudíte, i když tady mi možná začátek přišel malinko rozvláčnější. Ovšem ty poslední kapitoly, to byl tedy masakr. Bylo mi z toho vážně dost psychicky i fyzicky těžko. Hlavně nemám ráda, pokud jsou do děje zapleteny děti, což tady se několikrát objevilo. Protože ten samotný motiv, ten námět tohoto příběhu, to zkrátka nemá obdoby. Nemůžu uvěřit, že se to mohlo stát. I dnes pár týdnů po dočtení, mi to pořád hlava nebere. A nemůžu pochopit, jak někdo vůbec může u takového útvaru pracovat a nezešílet.

Jak jsem již výše říkala, autor píše skvěle, přestože už má nějakou svou šablonu, které se drží, ale stejně jeho knihy pořád hltáte a pachatele neuhodnete. Alespoň já ne. Samozřejmě Chris Carter nešetří zvraty a vždy ty své hrdiny před rozuzlením nastrčí do pěkného průšvihu. Dělo by se to tak ve skutečnosti? Většina asi ano, když je to podle skutečných událostí, ale myslím, že některé části musí být jistě smyšlené. Ani detektivové přece nejsou nesmrtelní. Jen ti v sériích, abychom neskončili u prvního příběhu. Prostě nepřemýšlím o tom při čtení nijak důkladně, protože to by člověk thrillery ani číst nemohl, vždy by našel situace přitažené za vlasy. 

Doporučím tento 13. díl série s Robertem Hunterem a Carlosem Garciou? Pokud máte pevné nervy a nesloží vás explicitní popisy mučení, tak ji doporučit určitě můžu. Ale je to nářez, s tím počítejte.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️⭐️ a půl

ŽÁDNÉ LŽI – FREIDA McFADDEN

Nakladatelství: Kalibr

Rok vydání: 2025

Počet stran: 248

Žánr: thriller

Anotace:

Novomanželé Tricia a Ethan hledají dům svých snů. Když však navštíví odlehlé sídlo, které kdysi patřilo uznávané psychiatričce Adrienne Haleové, jež před čtyřmi lety beze stopy zmizela, uvězní je tam prudká zimní bouře… a nezbývá jim nic jiného než ji v domě přečkat. Tricia náhodou narazí na tajnou místnost, kde jsou uloženy nahrávky všech doktorčiných sezení s pacienty. Při jejich poslechu postupně odkrývá děsivý řetězec událostí, které vedly ke zmizení doktorky Haleové. S každou kazetou zapadá na místo další kousek šokující skládanky a síť lží se pomalu rozplétá. A poslední nahrávka odhalí celou hrůznou pravdu.

Tricia a Ethan se jednoho zimního dne vydávají na prohlídku domu, který by v případě, že se jim zalíbí, mohli koupit za vcelku sympatickou cenu. Realitní makléřka zatím nedorazila. Po chvíli mrznutí před domem se rozhodnou, že se podívají po náhradním klíči a počkají na makléřku uvnitř. Nemůže jim to snad mít v tomto nečase za zlé. Judy se však neobjeví ani později. Možná jim poslala zprávu se zrušením prohlídky a oni ji nedostali, protože v domě ani venku není signál. Navíc jim auto uvízlo v hlubokém sněhu a znemožnilo tak, vydat se na zpáteční cestu. Co budou dělat? Nocovat v autě přece nemůžou. Dostanou bláznivý ale jediný reálný nápad, přenocovat v domě. Ráno se jim snad už povede situaci nějak vyřešit. Nemůže přece sněžit věčně.

Tricia z nápadu nadšená není, cítí v domě zvláštní úzkost, až se jí z toho zvedá žaludek. Ethanovi se naopak dům ohromně líbí, je z něj přímo nadšený a plánuje, jak si ho spolu koupí a bude se jim tam skvěle žít. Je to nádherné, obrovské sídlo, ale Tricia se v něm prostě vůbec necítí dobře. Později zjistí, že dům patřil známé psycholožce, která byla nejspíš zavražděná. Zmizela a nikdy se nenašlo její tělo. Tak tohle zjištění Tricii rozhodně na klidu nepřidá. Navíc má stále pocit, že v domě někdo je. Proč by jinak objevili v lednici čerstvé potraviny, když Adrienne zmizela před třemi lety? 

Není to jediná zvláštní věc, která je v domě potká. Proč má dům skrytou místnost s uschovanými nahrávkami psychologických sezení psycholožky s pacienty? Odkud se berou zvuky, které rozhodně nemají na svědomí Tricia s Ethanem? Tricia si vážně neumí představit, že na tomto děsivém místě bude nocovat a už vůbec, že by se sem měli v budoucnu nastěhovat.

Na další knihu od oblíbené autorky jsem se hodně těšila. Tentokrát jsem se však nemohla začíst. Upřímně až do samotné poloviny knihy se mi děj vcelku táhl, přišel mi dost rozvleklý. Za polovinou konečně nabral na svižnosti a především se objevily první zvraty. Druhá polovina knihy tedy byla rozhodně čtivější, napínavá a skrývala spoustu překvapení. I když člověk některé ty zvraty už od autorky po několika jejích přečtených knihách očekával, stejně mě dostaly.

V knize se střídají kapitoly vyprávěné Triciou v první osobě a kapitoly vyprávěné z pohledu Adrienne. Jsou tam také kapitoly, které čtenáři přepisují nahrávky psychologických sezení. A také se v některých částech knihy čtenář vrací do minulosti, aby se dozvěděl podrobnosti ze života Adrienne před jejím zmizením. 

Přestože jsem tedy překvapující zvraty očekávala a každou chvíli tipovala, jak to asi dopadne, konec jsem samozřejmě neodhadla. Takže i když mě první polovina malinko nudila, ta druhá byla rozhodně mnohem lepší a bavila mě. Jestli bych knihu doporučila? Myslím, že klidně ano, proč ne. Určitě potěší začátečníky ve čtení thrillerů, ostřílené čtenáře tohoto žánru však asi ničím nepřekvapí. Ale víceméně se četla dobře a určitě si další knihu autorky, až vyjde, pořídím.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️ a půl

Kdo z vás také řadí mezi své oblíbence Chrise Cartera nebo Freidu McFadden? Napište mi do komentářů, těším se. 

Mějte se krásně a užívejte léta.

Šárka ♥