PŘEČTENÉ KNIHY 7/2025 – LES V DOMĚ, ZAHRADA

Krásný den vám přeji :)

Poté, co jsem přečetla Krutý měsíc od Jany Jašové, dostala jsem chuť v naší tuzemské tvorbě pokračovat. Přečetla jsem dalších pět knih a šestou mám rozečtenou. Nešlo o žádné bichle, takže se to četlo pěkně a poměrně rychle. Odklonila jsem se od detektivek a thrillerů a sáhla po románech.

Dnes tady mám tedy recenze na knihy Les v domě od Aleny Mornštajnové a Zahradu od Petry Dvořákové. Nejsou to žádné novinky, takže určitě už je někdo z vás četl. Budu se těšit na vaše názory pod článkem v komentářích.

LES V DOMĚ – ALENA MORNŠTAJNOVÁ

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2023

Počet stran: 301

Žánr: literatura česká, román

Anotace:

Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne.

Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.

Říkají ji cácora. Je to malá dívenka, která žije s matkou a prarodiči v domě, chce se mi říct, doslova v temném domě. Nemá žádné kamarádky, pouze ve své fantazii stvořenou Moniku s blonďatými vlásky. Děda miluje les a svého starého psa, babička s matkou nejspíš nikoho. Babička od rána do večera na něco hudrá, dohaduje se se svou dcerou, ani pro cácoru nemá milého slůvka. Naopak... Často ji straší smyšlenými povídačkami. Otec od cácory odchází jednoho dne po vyostřené hádce mezi ním, matkou i prarodiči. Později babička tvrdí, že ho nejspíš spláchla velká voda při povodních. Matka se vrací z práce velmi často hodně pozdě večer a téměř pravidelně opilá. Někdy nepřijede vůbec, když zůstane na noc u nějakého svého amanta, jak říká babička. A cácoru straší les, který se jí vkrádá do pokoje

Cácora je osamělá, ani ve škole nemá přátele, pouze jednu jedinou kamarádku Ester. Jednoho dne, kdy se děvčátka mezi sebou škorpí, jí cácora vykřičí do obličeje cosi velmi děsivého. Ester jí slíbí, že si to nechá pro sebe, ale strach jí to nedovolí. Pro cácoru začíná jedno z nejtěžších období v životě, které ale rozhodně jen tak neskončí. 

Víc vám ke knize nepovím, nerada bych vám vyzradila něco zásadního. Já jsem, bohužel, narazila na kauzu, která vznikla kolem knihy po vydání na fejsbuku, a tak jsem měla pointu vyzrazenou a docela dost mě to mrzelo, myslela jsem, že ani knihu nebudu číst. Nakonec jsem ale neodolala.

Kniha je od začátku až do konce plná temnoty, připadalo mi, že cácora, obrazně řečeno, žije v černé díře, odkud není vidět ani kousek světla. Jediná dospělá postava tam není sympatická. Normálně byste s nimi s chutí pořádně zatřásli. Jak se mohou takhle chovat k malému děvčátku, vlastnímu dítěti a vnučce? 

Tento příběh je jedna velká deprese. Není tam nic, co by poukázalo alespoň na malý kousek naděje v něco lepšího. Pokud tedy jste sami v nějaké posmutnělé náladě, v těžším životním období, asi si knihu nechte na později. Nejspíš by váš splín ještě prohloubila.

Já jsem doufala, že mě kniha zasáhne mnohem více. Nevím proč, ale tak nějak ten děj mnou prošel a nezanechal zvláštní stopu. Ano, nad všemi těmi dospělými mi zůstával rozum stát, nesnášela jsem je, moc mi bylo líto cácory, ale příběh se mi nedostal až tak hluboko pod kůži, jak by asi měl. Nijak jsem netoužila se ke knize vracet, takže jsem ji četla i poměrně dlouho. Ke konci jsem ji tedy zhltla, tam děj dostal vcelku i spád. Ale jinak... Určitě silný příběh, který ale úplně nenaplnil moje očekávání. Možná i proto, že jsem znala tu zásadní část děje, nevím. 

I přesto, že jsem nedostala od knihy tolik, kolik jsem očekávala, ji ale můžu doporučit. Jsou témata, o kterých by se mělo mluvit. Takže pokud máte chuť na depresivní příběh jedné bezcitné rodiny, směle do toho.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️ a půl

ZAHRADA – PETRA DVOŘÁKOVÁ

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2022

Počet stran: 187

Žánr: literatura česká, román

Anotace:

Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch.

Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?

Jaroslav Havlát končí se životem kněze a vrací se do staré vily, kterou v minulosti zdědil po prarodičích. Církev se mu v podstatě zhnusila, zjistil, že už nemůže dál kázat něco, s čím vůbec nesouzní. Také toužil po tom, aby s ním lidé komunikovali nejen proto, že se mu jdou vyzpovídat, zkrátka si mu ulevit, ale proto, že je zajímá on samotný, on Jaroslav.

Vila je v otřesném stavu. Jaroslav musí čekat, než mu znovu zapojí elektřinu, potřebuje dát do pořádku zahradu, která se podobá přerostlé džungli a najít si práci. Během života na faře si sice něco našetřil, ale dům bude vyžadovat vysoké investice, pokud v něm bude chtít zůstat. 

Najít si práci nebude tak jednoduché, jak si možná Jaroslav zpočátku myslel. Začne tedy alespoň roznášet letáky, než se naskytne něco lepšího. Letáky roznáší ráno a přes den může alespoň pracovat na zahradě. Doufá také, že by mohl prodat nějaké přebytky ovoce a zeleniny, které se mu urodí. Než dá však zahradu alespoň trošičku do pořádku, pěkně se nadře. Fyzická práce pro něj totiž není žádná legrace, má spoustu kilogramů nadváhy a dosud se vlastně nemusel o nic starat. Na faře mu uklidili, uvařili a on si toho vlastně už potom vůbec nevážil, bral to jako samozřejmost. 

Jarkovi plyne jeden den jako druhý. Letáky, práce na zahradě, obstarání nějakého jídla. S nikým se nebaví. Na jednu stranu nechce, před lidmi se schovává, nepřipadá si vůbec dobře jako bývalý kněz. Ví, jaké názory má spoustu lidí na církev. Na druhou stranu touží po nějaké spřízněné duši, se kterou by si mohl povídat. Zatím mu dělá společnost jen nějaký toulavý, prašivý kocour, po čemž Jarek právě neprahne.

Jednou se za sousedovic plotem objeví dvě malé děti, kluk a o něco starší holčička. Hihňají se a tak s nimi Jarek zavede řeč. Postupem času si děti oblíbí a děti zase Jarka. Seznámí se pochopitelně i s jejich rodiči a konečně začíná žít normální život a má pocit, že na něm někomu opravdu záleží. Dokud nepřijde onen osudný den a nerozmetá Jarkův nový život na kusy.

Víc asi k ději knihy psát nebudu, abych zbytečně nevyzradila nějaké detaily. Musím říct, že knížka mě dost zasáhla a mám ji v hlavě stále a myslím, že tam zůstane napořád. Strašně se ve mně melou pocity, co k Jarkovi vlastně cítit, když vím, co vím. Nemůžu ho odsoudit, natolik ho autorka doslova životně vykreslila, že mi svým způsobem přirostl k srdci, soucítila jsem s ním, bylo mi ho líto. Bylo mi ho líto i po tom, co se stalo. Člověk si nevybírá, jak se narodí, v jaké kůži bude žít. Ale může si vybrat, jak se k tomu postaví. A teď se nabízí otázka, jak by se Jarek zachoval, kdyby celá situace nevybuchla jako časovaná bomba? Chci věřit, že správně. Ano, je to jen kniha, ale takové příběhy se dějí a proto se nás čtenářů tolik dotýkají.

Jsem této knihy plná, přestože jsem ji četla už před pár týdny, a úplně bych měla potřebu ji detailně probrat, vyptat se na vaše názory, postoje, ale nemůžu, nechci vám vyzradit to zásadní. Určitě ji doporučuji k přečtení, stojí rozhodně za to.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️⭐️ a půl

Četli jste Les v domě nebo Zahradu? Pokud knihy od autorek čtete, jaké jsou vaše top? Budu se těšit na vaše komentáře.

Mějte se nádherně a příště se sejdeme nejspíše u knižních přírůstků, mám jich tu pěknou hromádku.

Šárka ♥