sobota 30. srpna 2025

KDYŽ ONEMOCNÍ NÁŠ DOMÁCÍ MAZLÍČEK

Krásný víkend vám všem :)

Dnes od knih a výletů zabrouzdám úplně někam jinam. Od začátku července má naše fenečka zdravotní problémy a já jsem se rozhodla, to s vámi sdílet, protože už snad známe diagnózu. Ono to může někdy někomu pomoct, když řeší třeba něco podobného. Sama jsem si taky vyhledávala články, informace a tak podobně.

Všichni majitelé pejsků nebo třeba i kočiček či jiných mazlíčků, kteří berou to svoje zvířátko jako rovnocenné členy rodiny, mi potvrdí, že když ten náš mazlík onemocní, je to téměř skoro stejné, jako když nám onemocní dítě. A jak se ty zdravotní lapálie u našeho pejska začaly projevovat?

Na začátku července jsem postřehla, že Keisy nějak hodně pije. Jelikož ale byla vedra, vysoké teploty, tak jsem tomu úplně nevěnovala pozornost. Navíc hárala a vyguglila jsem si, že i při hárání se navyšuje příjem tekutin. Ovšem po pár dnech se ochladilo a Keisy pila dál strašně moc. Takže jsem si jedno odpoledne začala zjišťovat, co by se mohlo dít. Vyděsily mě, že měla téměř stejné příznaky jako u záněty dělohy, která se může objevit právě v době po hárání u starších fen. Kontaktovala jsem tedy raději hned veterinářku, protože zánět dělohy je dost závažný problém, který většinou končí operací. Na vyšetření nás objednali hned na druhý den.

Keisy na veterině odebrali krev, moč, udělali ultrazvuk. Množství vypité vody u ní tenkrát bylo nějakých 700 až 800ml za 24 hodin což bylo v podstatě jednou tolik, než kolik by na svou hmotnost měla vypít. Zánět dělohy paní doktorka z krve i ultrazvuku vyloučila. Začalo se tedy řešit, co by to mohlo být. Příznaky ukazovaly také na Cushingův syndrom. Já už o něm samozřejmě taky četla na internetu a docela mě to vyděsilo stejně jako zmiňovaný zánět dělohy. Nebudu to možné onemocnění nijak odborně popisovat, nejsem veterinář a nerada bych něco špatně podala nebo mystifikovala. Pokud by vás to zajímalo, najděte si to raději na odborných webech. Ale ve zkratce či laicky řečeno, u Cushinga se vyskytují nádory, které vylučují kortizol a ten může způsobovat nadměrnou žízeň. Příznaků se u tohoto syndromu může vyskytovat více, ale ne každý pejsek musí mít vše. Takže tohle bylo další podezření. Navíc tedy se ještě v moči našel zánět a v krvi nějaké ne úplně dobré hodnoty, například strašně vysoký, téměř neměřitelný cholesterol, a ještě něco dalšího. Keisy tedy ten den dostala antibiotika na zánět močového měchýře, aby se vyřešil tento akutní problém a za týden jsme měli přijít na kontrolu a na další krevní testy, týkající se potvrzení či vyloučení podezření na Cushingův syndrom.

Po týdnu jsme tedy vyrazili opět na veterinu. Byli jsme objednaní už na devátou hodinu ráno, Keisy byla odebrána krev a vstříknuto do žíly určité množství kortikoidů. Po osmi hodinách jsme se měli dostavit na další odběr, zda-li došlo ke zvýšení hladiny (asi) kortizolu, což by ukazovalo na zmíněný Cushingův syndrom. Keisy stále nadměrně pila, pouze se antibiotiky vyléčil zánět močového měchýře. Výsledky krve podezření na Cushinga spíše vyvrátilo. Paní doktorka nás tedy objednala na podrobnější ultrazvuk a vyšetření na kliniku do Hradce Králové. Tam jsme tedy vyrazili po dovolené. 

Na hradecké klinice HANZA jsme už s Keisy v minulosti byli na vyšetření srdce. Tentokrát jsme byli u jiné lékařky, která se zaměřuje na onkologii a internu. Na klinice jsme strávili čtyři hodiny. Paní doktorka byla úžasná, strašně hodná, příjemná, všechno nám vysvětlovala, ke Keisy se chovala krásně, za každé vyšetření jí dala piškotky. Provedla tedy podrobný ultrazvuk, jestli se náhodou na nadledvinách nevyskytují nádory a přece jen by tedy ukazovaly ještě na diagnózu Cushinga. Nádory se naštěstí nenašly, ale našly se v močovém měchýři kameny. Odběry krve potvrdily opět hodně vysoký cholesterol. Krevní testy byly zaměřeny na spoustu dalších hodnot, ale to vše si už nepamatuji úplně detailně. Šlo o zánětlivé hodnoty, jaterní testy, minerály a další. Ještě paní doktorka provedla jeden odběr, aby se opravdu úplně vyloučil ten Cushingův syndrom. A ten se opravdu vyloučil. Byl proveden ještě rentgen celé dutiny břišní a hrudníku. Až na močové kameny bylo vše v pořádku. Keisy byla tedy úplně proklepnutá. Kde se tedy ale nacházel ten problém nadměrného pití a tudíž i močení?

Nakonec nám paní doktorka řekla, že zbývá ještě jedna možnost diagnózy, a sice laicky řečeno žíznivka, odborně diabetes insipidus. Diabetes insipidus (DI) je vzácné endokrinní onemocnění, které ovlivňuje koncentraci moči u psů. Toto onemocnění je způsobeno nedostatečnou produkcí antidiuretického hormonu, známého také jako vasopresin nebo ADH. Hlavním projevem je velmi časté močení a nadměrné pití – odtud také název žíznivka. Nezaměňovat s cukrovkou, což je diabetes mellitus. (zdroj odborný web).

Keisy tedy dostala léky Minirin MELT, které užívají běžně lidé a nechávají je rozpouštět pod jazykem. My jsme je tedy měli vlepovat Keisy do tlamky a čekat, zda zafungují, a nadměrné pití se sníží. Tím by se žíznivka potvrdila. Pokud by se nesnížilo, muselo by se pátrat dál, i když paní doktorka říkala, že v podstatě kromě nějaké psychické příčiny žádná další diagnóza už ji nenapadá.

Léky naštěstí velice rychle zafungovaly a množství vypité vody se v podstatě znormalizovalo. Což je opravdu dobře, protože se tím nadměrným pitím hodně zatěžovaly ledviny. 

Momentálně tedy Keisy bere jednu tu rozpouštěcí tabletku denně. Prvních několik dní brala dvě, ráno i večer. Z důvodu nálezu močových kamenů dostala také nové krmivo. Což pro paní doktorku byl velký oříšek, vybrat krmivo, které bude rozpouštět struvity (močové kameny), nebude tučné kvůli vysokému cholesterolu a nebudou v ní složky, na které je Keisy alergická, a že jich je hodně.

Byli jsme už na kontrole po deseti dnech od změny krmiva. Zatím se tedy s kameny nic nezměnilo, nerozpouští se. Ještě paní doktorce vrtá hlavou, že i když Keisy už pije vcelku normální množství vody, je její moč stále nepochopitelně hodně naředěná. No, uvidíme na další kontrole devátého září. A bude se i řešit ten cholesterol, pokud trochu neklesne, tak nejspíš medikací.

Takže užili jsme si hromadu stresu, spoustu vyšetření, odběrů, předodběrových hladovek. Jak vysvětlím psovi, že zrovna dnes nedostane nic, ani granule, pamlsek, piškotek, nic? Určitě si myslela, že něco provedla. Ale to jsou samozřejmě moje myšlenky, nevím, co se může v tu chvíli pejskovi honit hlavou. Ale mě to strašně trápilo. Do toho ty odběry krve, i když Keisy byla statečná. Teď tedy kvůli těm struvitům nesmí jíst nic jiného než určené granule, žádné pamlsky, konzervy, masíčko, nic. Rve mi to srdce, ale nedá se nic dělat, zvyšovala by se kyselost moči a bránila tak rozpouštění kamenů.

Já doufám, že se kameny časem rozpustí, že nebudou způsobovat infekce, že nebude muset Keisy na operaci. Doufám, že se podaří i nějak stabilizovat hodnoty cholesterolu, protože samozřejmě nechceme, aby se poškodily cévy a hrozila mrtvice a podobně. Naštěstí se Keisy celou dobu chová jako veselý, zdravý pejsek, protože pozorovat pejska, na kterém je nemoc opravdu vidět a nemůžete mu teď hned pomoct, musí být nervy drásající.

Snad jsem tu naši zkušenost pro vás sepsala srozumitelně a ne moc zmatečně. Četla jsem si to po sobě několikrát, tak snad je to tak nějak ok. Pokud by vás něco zajímalo, klidně se zeptejte v komentářích.

Mějte se krásně a užijte si poslední srpnový víkend... Je možné, že je po prázdninách? Přijde mi to neskutečné. 

Šárka ♥


34 komentářů:

  1. Někdy je to kumšt, vypátrat, co těm našim mazlíčkům vlastně je. Zvířátka neřeknou, co je trápí a kde je bolí, tak je to někdy delší a náročný proces. Struvity jsem jednou řešila u kocoura... dostal speciální krmivo, jen teda kapsičky za žádnou cenu chtěl, ale granule mu ohromně chutnaly a pastu na podporu funkce močových cest.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My máme zatím ty granule, jinak nic jiného, nesmíme ji ani nic jiného dávat, tak je to takhle striktní teď, což mi drásá srdce. Ale snad se ty kamínky rozpustí a bude pak zase moct svoje oblíbené piškoty a masíčko 🙂

      Vymazat
  2. Šárko, vzhledem k tomu, že v naší rodině je Barunka už třetím pejskem, tak vím o čem mluvíš. Měli jsme vždycky celkem štěstí, že ty naše fenky žádné velké problémy neměly. Přesto, když se nějaký problém ohlásil, vždycky jsme měli velké obavy, vždyť to jsou členové rodiny. Drčím palce, ať je Keisy brzy v pořádku a operce není nutná Zdravím, pá 🐶😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evičko, děkujeme. My máme s Keisy tak nějak problémy od počátku. Než se přišlo na alergie, kterých má nepočítaně, tak to byl taky oříšek. Potom si vylizovala bolaky na packách, teď zase tohle. No snad ta nová strava pomůže k rozpuštění těch kamínků. 🙂

      Vymazat
  3. To je teda trápení. To je mi moc líto. Tak snad vše brzy dobře dopadne. 🫶🐶🫶
    A povídej mi, jak to rychle uteklo…🫣
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, děkujeme, snad to dobře dopadne. Letí to letí 😃😃

      Vymazat
  4. Zvířátka jsou členy rodiny a když onemocní věnujeme jim stejnou péči.Měli jsme dva pejsky,druhý ač už ho trápily neduhy stáří dožil se 17 let.Teď mám 14letou kočičku.Chystám se s ní na veterinu.Zdá se mi,že hodně pije a je taková ukňouraná.Keisince přeji,aby byla v pořádku a bez operace.
    Šárko,hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, děkujeme, máme to stejně, je to prostě plnohodnotný člen rodiny 🙂

      Vymazat
  5. Šárko, moc s vámi soucítím! Pes je přítel, parťák, člen rodiny a když onemocní... Všichni, kdo doma zvíře máme víme, o čem píšeš. Myslím na vás a doufám, že bude dobře!
    Pokud možno hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Jsou to starosti s mazlíčky. Mám kamarádku, která má pejska diabetika, který už oslepl a denně mu píchá insulin. Přesto s ním chodí na procházky, ale jen na stejná místa, kde už si vše očichá a zná to tam. Má ještě druhého pejska a ten je pro něj také oporou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda, že se zvířátkům tyhle nemoci nevyhýbají. Měj se hezky, Jaruško 🙂

      Vymazat
  7. Pejsek nebo jiné zvířátko, které si osvojíme, je jednoznačně milovaným členem rodiny a každé jeho trápení neseme s ním. Je moc dobře, že je již stanovena diagnóza a nasazeny léky. Držím palce, ať se kameny rozpustí a není nutná operace. 🙂

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Šárko, doufám, že všechno dobře dopadne. Moc dobře vím jaké to je mít strach od svého chlupatého kamaráda, našeho kočička Harley má zůženou průdušnici. Byla pravděpodobně jako malá z těchto a dalších důvodů ponechána na pospas osudu a my se jí ujali. V teplých dnech má tak potíže s dýcháním a je náchylná na podchlazení kdy pak sýpe a nemůže popadnout dech. Jsou na to bohužel jen jediné prášky a ty jí nepomáhají takže se spíš snažíme aby když je vedro vedro byla doma a aby například nezmokla atd. Nedá se to nijak jinak než prášky léčit takže bohužel jí to bude provázet až do konce života.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabi, je to smutné, když nemůžeme miláčkům pomoci. Ale aspoň když jde něco usnadnit, vylepšit, spoustu takových zvířátek ani takovou péči nemá. Měj se hezky 🙂

      Vymazat
  9. Určitě to není jednoduchá situace, když se neví, co pejskovi vlastně je. Tak doufám, že už je vše na dobré cestě a kameny se rozpustí a Kesinka bude úplně fit

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, taky doufám, že nová strava zabere a kamínky se rozpustí 🙂

      Vymazat
  10. Nemocný pejsek dělá stejné starosti jako nemocné dítě, to rozhodně! A nikdy mi není líto utracených peněz.
    Zdá se, že jste na dobré cestě, to je dobře. :) Tak držím palce, aby zdraví sloužilo. Hlavní je, že je Keisy veselá a chce piškotky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Keisynka je naštěstí pořád stejně veselá, tak doufáme, že bude zase dobře 🙂

      Vymazat
  11. Je mi to moc líto, že máte takovéhle trápení. Naprosto rozumím tomu, že nemocné zvířátko, je prostě nemocný člen rodiny. My také řešíme celé prázdniny nemoci zvířátek. Nejprve jsem museli nechat uspat morčinku. I když to bolelo, byla už stařičká, takže jsem s tím museli trochu počítat. Teď nám marodí činčilka,. Bohužel potřebuje CT a rhinoskopii, což dělají jen 2 pracoviště v Praze. Na jednom má specialista dovolenou, na druhém pracovišti nám řekli, že to je vyšetření na hodinu a na to nemají čas. Přiznám se, že takovéhle jednání mě docela zaskočilo. Tak uvidíme, co vymyslí naše veterinářka. Přeji brzké uzdravení Kesince a vám pevné nervy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali moc děkuji. To mě mrzí, že máte takové trable se zvířátky. A to jednání tedy, že nemají čas, to je teda síla. Tak doufám, že veterinářka najde nějaké řešení. Držím palce 🍀

      Vymazat
  12. Já jsem někde četl, že u psů se močové kameny vyskytují jen u dalmatinů..mZjevne to není pravda...

    OdpovědětVymazat
  13. Každý kdo má doma mazlíčka ví, o čem píšete. Soucítím s vámi. Věřím, že vše dobře dopadne. Myslím na vás a držím palce. ❤️

    OdpovědětVymazat
  14. Je mi Keisy líto, ale snad je všechno na dobré cestě a bude se to jen zlepšovat! Doufám, že včerejší kontrola dopadla dobře. Posílám moc síly <3 Ještě, že je Keisy veselá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, paní doktorka nás včera úplně nepotěšila. Zase měníme stravu a upravujeme léčbu. Určitě to potom hodím do článku, jak pokračujeme. Měj se krásně 😊

      Vymazat
  15. Přeju, ať je Keisy zdravý, muselo to být velké trápení.. Máme kocourka a kočičku, tak víme nebo často úplně nevíme, jak jim je, když přijde nějaká nemoc.
    Přejeme pevné zdraví!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, oni nám nemůžou říct, co je trápí nebo bolí a to je to nejhorší. Moc děkujeme 😊

      Vymazat
  16. Ahojky,
    doufám, že je Keisy už v pořádku, úplně chápu ten stres. Před rokem nám taky jedna kočička začala úplně měnit návyk a nakonec musela i na operaci. Teď to vypadá vše v pohodě, zrovna tu chrní vedle mě:-D
    Měj se krásně,
    Hanka z blogu cicablog.me (dříve ciculka.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Hani, no motame se trošku v kruhu, co platilo před měsícem, se vyvinulo zas úplně jinak, určitě to sepíšu do článku, protože si myslím, že to stojí za to. Ať je tvoje kočička v pořádku, jsou to naše lásky. 😍

      Vymazat
  17. Držím moc palce, ať se stav Keisy stabilizuje, nic ji nebolí a operace není potřeba. Je to s chlupáčky takové trápení, když člověk neví, jak jim pomoci!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to pravda, zvířátka nám nemůžou říci, můžeme jen vytušit, vypozorovat. A moc děkuji 🙂

      Vymazat