PŘEČTENÉ KNIHY 9/2025 – KOLEM DOKOLA A PÉRKA, DRÁTKY, KOLEČKA

Krásné úterý vám všem :)

Dnes se opět zatouláme mezi knihy. Přečtené knihy mi přibývají a to, naštěstí, čtu fakt pomalu. Mám tady opět romány od českých autorek. Ale přečetla jsem i něco napínavého, tak se i milovníci detektivek a thrillerů se můžou brzy těšit na recenze. Jen je sepsat, no :)) Ale dnes tedy romány, a sice Kolem dokola od Lucie Huškové a Pérka, drátky, kolečka od Martiny Málkové.

KOLEM DOKOLA – LUCIE HUŠKOVÁ
Nakladatelství: Listen
Rok vydání: 2024
Počet stran: 272

Žánr: literatura česká, román

Anotace: 

Zoje se jednoho dne změní život k nepoznání, když způsobí dopravní nehodu, která vyústí ve smrt člověka. Ani dlouhé měsíce po incidentu nedokáže vymazat pocity viny, jež ji sužují ve dne v noci, snáší tiché výčitky své rodiny a do toho se potýká s toxickým šéfem. Nic v životě jí nedává smysl a neví, jak dál.

Na druhé straně stojí Marek, který nedávno přišel o otce. Ve vlastním zármutku se snaží zůstat silný a být oporou matce a bratrovi. Mezitím sám hledá stabilitu v životě, kde už nefiguruje člověk, jenž mu byl vzorem a držel rodinu pohromadě. Jak se žije člověku, který zaviní smrt druhého? A co prožívá ten, kdo právě přišel o svého nejbližšího?

Zoja zavinila smrt cyklisty. Nikdo, kdo si tohle sám neprožil, asi nemůže dost dobře chápat, jak se žije člověku s myšlenkou, že někoho, byť neúmyslně, připravil o život. Ani několik měsíců po nehodě není Zoja psychicky v pořádku. Trpí panickými záchvaty, stavy úzkosti, dokonce nočním pomočováním. Nedokáže nasednout do auta. Má přítele, se kterým však není schopná plnohodnotného vztahu. Po jednom panickém záchvatu, který prožije ve městě, se zadívá do výlohy tetovacího studia. Vejde dovnitř a odchází se svým prvním tetováním. Do salónu se vrací stále častěji. Ona, která měla vždy hrůzu z jehel, si nyní bolestí nejspíš psychicky ulevuje. Je to však východisko?

Marek je hlavní postavou druhé poloviny knihy. Přišel o otce vášnivého sportovce a ani on, ani bratr Matouš a matka se s tím nedokážou vyrovnat. Ano, jeho otec byl cyklista, kterého srazila Zoja. Marek po smrti otce vlastně nežije vlastním životem, ale životem, jaký by si přál otec. Každý jsme jiný, každý se s tragédií vyrovnáváme jinak. Co jednomu pomáhá, může druhému ubližovat. Také mezi bratry dochází k hádkám. Je to však pochopitelné, oba bratři i jejich matka se musí vypořádat z těžkou životní situací a to nějakou dobu potrvá.

Určitě je zajímavé, že autorka rozdělila knihu na dva příběhy a nabídla čtenáři dva různé pohledy. Pohled člověka, co způsobil smrt a pohled pozůstalých.

Příběh Zoji se mi četl nejspíš lépe než Markův. Hodně se tam tedy opakovaly situace, kdy si Zoja pro sebe říkala, tohle už ten člověk neuvidí, tohle nezažije, protože mojí vinou zemřel. Bylo tam toho opravdu dost, až příliš, zdálo se. Ale asi je to tam oprávněně zmiňováno tak často. Člověk, co zaviní něčí smrt na to myslí nejspíš ve dne v noci, a podobné opakující se myšlenky se mu honí v hlavě bez ustání. Potom ta posedlost tetováním se symboly, vztahujícími se k nehodě. Možná se bolestí trestala a upouštěla tak psychický tlak. Ale taky se tím asi hodně deptala. Potřebovala trpět, protože měla pocit, že to tak je správně, že už si nic jiného nezaslouží. Strašně špatně se taková situace chápe, pokud ji neprožijeme. Věřím, že to musí být těžké a že hlava se s tím hodně dlouho pere.

V kůži Marka jsem byla před čtyřmi lety, taky mi taťku srazilo auto. Do dneška s tím nejsem srovnaná a asi nikdy nebudu. Paradoxně se mě ale jeho příběh téměř nedotkl. Mrzí mě to, ale Markovo vyprávění mě v podstatě nebavilo. Nevím, proč to tak je. Chápala jsem, jak mu musí být, hlavně ta bezmoc a pocit nespravedlnosti. A vy nemůžete nic, nemůžete nic změnit, nemůžete vrátit čas, musíte si to prostě odtrpět. Musíte tu být a snášet tu šílenou bolest. Možná ten Markův úhel pohledu podala autorka pro mě málo emotivně. Ano, asi mi to přišlo emočně dost ploché. 

Ovšem pocity a dojmy z knih jsou pouze a jedině subjektivní, takže pokud máte chuť, přečtěte si knihu a udělejte si svůj názor.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️

Četli jste tento román od Lucie Huškové? A nebo Símku, která vyšla už dříve? V září by mělo vyjít právě pokračování Símka: Druhý začátek. 

PÉRKA, DRÁTKY, KOLEČKA – MARTINA MÁLKOVÁ
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2021
Počet stran: 280

Žánr: literatura česká, román

Anotace:

Mína Mašlová je uznávaná herečka, která úspěšně vzdoruje útokům věku i mladších hereček. Její manžel právě dokončil divadelní hru s hlavní rolí psanou Míně na tělo. Jenže během příprav na velkolepý profesní i osobní triumf se začínají objevovat pochybnosti. Co když Mínu dohnalo rodinné prokletí v podobě začínající demence? Jak se vyhnout selhání a zklamání celého divadelního světa? Nadějí může být hereččina sestra, která žije v Paříži, na herecké úspěchy rezignovala a spálila za sebou všechny mosty. Dokážou k sobě sestry najít cestu, nebo budou dávné křivdy a ústrky silnější? A co když je to všechno úplně jinak?

Mína Mašlová je považována za uznávanou divadelní herečku. Stejně jako její babička, obě Hermíny Mašlové. Mínin manžel Vojta coby divadelní producent právě dokončil hru, psanou Míně přímo na tělo. Mína se však obává role Almy Mahlerové zhostit. Táhne jí téměř na šedesát a pozoruje, že poslední dobou nějak podezřele zapomíná. Tu jí při zkoušce vypadne věta, tu se zarazí a přemýšlí, jak zapnout kávovar. Její matka onemocněla Alzheimerem a Mína se děsí, že se u ní také začínají objevovat příznaky. Zklame sebe, Vojtu, divadelní svět, fanoušky, pokud tu roli nezvládne. Vojta však nechce slyšet, že by se hlavní postavy měla ujmout jiná herečka. Tvrdí, že Mína potřebuje jenom delší odpočinek a všechno půjde. Ale Mína cítí obrovské pochybnosti, netroufá si. Ovšem je tu ještě její o rok mladší sestra, která momentálně žije ve Francii. Z jistých důvodů za sebou před lety spálila všechny mosty a odešla z republiky. Může Míně pomoci? Převáží sesterské pouto nad křivdami minulosti?

Od autorky jsem již četla knihu Závity ulit. To byl svižný, letní příběh, který se velmi dobře a lehce četl. Pérka, drátky, kolečka jsou z úplně jiného soudku. Jde o život umělců, divadelníků a tak i styl psaní uměleckému prostředí odpovídá. Autorka ho vystihla dle mě velmi dobře. Opravdu jsem si připadala, že jsem se ocitla ve světě umělců a bohémů. Chvílemi to bylo čtení až poetické.

Příběh předkládá čtenáři především závážná témata, onemocnění rodiče, strach z možné vlastní nemoci, stárnutí, politická minulost.

Na jednu stranu říkám, že příběh jako takový se mi moc líbil, byl dobře napsaný, postavy výborně vykreslené, divadelní prostředí zajímavé. Měl všechno, co byste v něm hledali. Ovšem mně na první dobrou spíš sedla kniha Závity ulit. Což je ale pouze můj subjektivní pocit, můj názor a hlavně to nijak nehodnotí tuto knihu. Ono tyto dvě knihy ani nelze srovnávat, každá je úplně jiná, z jiného prostředí, obsahuje jiná témata.

Autorka se zde zaměřuje na vykreslení pocitů stárnoucí ženy, jak se cítí, jak se psychicky ztotožňuje či neztotožňuje s přibývajícím věkem, s možným onemocněním. Nicméně konec.... Konec mě rozsekal. Kam až vede strach, nedorozumění, nesprávná obvinění... To mě dostalo.

Jediné, co mě na příběhu občas trochu obtěžovalo, bylo skákání do minulosti, ale pro mě celkem zmatečné, protože jinak mi tyhle linie minulost – přítomnost vůbec nevadí. Ovšem tady to bylo šup do dětství Míny, šup do mládí její matky, šup do současnosti. To mi trochu vadilo. 

Doporučila bych knihu? Určitě, pokud máte chuť na vážnější příběh, jste hlavní postavě věkově blízko a máte chuť nahlédnout do uměleckého prostředí. Já mám knihu stále tak nějak v mysli, rozhodně zanechala nesmazatelnou stopu.

A proč název Pérka, drátky, kolečka? Přečtěte si knihu a dozvíte se to. 

Nakonec bych chtěla ještě pochválit nádhernou obálku, která krásně souzní s názvem, což nebývá u knih vždy pravidlem.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️ a půl

Pokud byste měli chuť na nějaký méně dramatický příběh od autorky, doporučím zmiňované Závity ulit. Autorka umí psát a je velká škoda, že její knihy nejsou téměř v povědomí. Alespoň já je vůbec nevídám a nevídala jsem.

Martina Málková napsala ještě knihu Dvojitý gambit, což je její prvotina. Tu si určitě také hodlám přečíst. A právě jsem zjistila, že paní autorka dnes dopsala novou knihu, což mě nesmírně potěšilo. 

Znáte Lucii Huškovou nebo Martinu Málkovou? Pokud ne, určitě stojí za objevení. Pokud bych z těchto dvou autorek měla vybrat, která za mě víc, tak Martina Málková. Ale vyberte si a vyzkoušejte sami. A pokud jste už od autorek něco četli, určitě mi napište pod článek do komentářů. Pokud vás dnešní knihy zaujali, napište mi také :) Nebo mi jenom napište, jak se máte ♥

Mějte se krásně a přeji krásný, nový, zářijový týden.

Šárka ♥