OHLÉDNUTÍ ZA VÁNOCEMI A ROKEM 2025, který nebyl právě procházkou růžovým sadem

Krásnou sobotu, moji milí :)

Opět jsem tady dlouho nebyla, ale nebyla chuť, čas, nálada. Za poslední dny jsem si ale projela s chutí vaše články a dnes jsem si také sedla k počítači. Pomalu končí únor, tak já už bych tedy mohla alespoň zakončit ten loňský rok. 

Poslední dobou si ovšem pohrávám s myšlenkou, že přejdu s blogem na jinou platformu. Přemýšlím o tom už od podzimu, kdy jsem zjistila, že se vlastně můj blog vůbec neobjevuje ve vyhledávači. Zkrátka někde je problém, ale já to neumím vyřešit, navíc už to zřejmě trvá od přejmenování blogu, takže pěkně dlouho. A když už tedy strávím svůj čas psaním článků, chtěla bych, aby je také někdo našel a četl.

Včera jsem se rozhoupala a  na chatu GPT jsem si nechala od AI sepsat postup na založení blogu na WordPress a sepíše mi postup i na přenos článků z tohoto blogu, protože rozhodně nechci o svoje psaní přijít. Tak snad se mi to v nejbližší době povede uskutečnit. Výhledově bych měla mít od března víc času, tak se do toho všeho pustím a snad se tedy zadaří. Už jsem i přemýšlela, že bych si to nechala od někoho instalovat, ale kde zas někoho najít :) Tak snad to s pomocí rad AI zvládnu.

Ale už zpět k dnešnímu článku. Loni, přestože jsem se snažila si vánoční atmosféru navodit návštěvami trhů, vůbec jsem se nedovedla na svátky nacítit. S úmrtím mamky v říjnu, kdy jsem ještě minimálně další měsíc existovala jako v mlze a absolutně zazdila podzim, jsem vůbec nedokázala nasát tu vánoční atmosféru. Ještě jsem i na Štědrý den měla chuť zůstat v teplákách a nic neřešit, ale nakonec jsem se vzchopila. Byli jsme poprvé s mužem jen ve dvou. Bála jsem se toho, ale nakonec to proběhlo hezky. Nepouštěla jsem si tedy vůbec žádné koledy ani vánoční písně, protože to bych jen bulela. Ale Štědrý den nakonec dopadl dobře. Na oběd, jelikož nedržíme půst, jsme byli u manželových rodičů. Stavili jsme se i na hřbitově mým rodičům zapálit svíčky. K večeři jsme měli klasicky kapra a bramborový salát. Cukroví jsem taky napekla, dokonce i víc, než jsem plánovala. 

Ozdobičky po rodičích... Andílek i zvoneček ♥

Nevyfotila jsem upečenou vánočku, nestihla jsem to, protože manžel hned zakrojil :))

Pětadvacátého prosince přijela dcera s rodinkou, tak jsme měli druhé rozbalování dárečků i s malou Evelínkou. A to byl krásný den. Opět jsme se ale nesešli všichni, syn marodil jako loni, ale tak aspoň dcera přijela. Tenhle den jsem si opravdu užila.

No a jelikož jsem asi byla hodná, tak mi Ježíšek nadělil spoustu krásných dárečků. 

Sadu sprchových gelů od Tomáše Arsova jsem dostala od kamarádky.

Taktéž vlasovou kosmetiku a masážítko pokožky na hlavě od Veniry

Dostala jsem ještě kartáč na vlasy, ale ten já nepoužívám, na moje jemné vlasy mám raději klasický hřeben. Tak jsem ho dala dceři, která měla radost.

Od další kamarádky jsem dostala svítící domeček, andílka a oblíbený čajík.

A tyto dárečky jsou od třetí kamarádky :)

Snídaňové talíře od Villeroy Boch byly velkým překvápkem. Jelikož jsme s manželem byli v Praze v obchodě a vybrala jsem si podnos z fotky níže, už jsem nepočítala, že bych něco z porcelánu ještě pod stromečkem objevila. Takže mě to hodně potěšilo. Poukázka do Sephory mě potěší vždy a botičky do sněhu jsem si tedy předem vybrala a vyzkoušela. Otestovala jsem je před dvěma týdny na horách, kdy teda bylo hodně mokro a byly super. 

Kosmetické balíčky jsou vděčné dárky, nikdy neurazí, vždy udělají radost. A Rexonu mám ráda. 

Od dcery jsme ještě s manželem dostali poukaz na argentinské menu s vinným párováním v La Paisanita v Praze Dejvicích. Zatím jsme tam nebyli, ale už se moc těším, až vyrazíme. Podnik neznáme, tak jsem ráda, že poznáme něco nového.

Dále tady mám dárečky koupené ode mě pro mě. Před vánoci byly různé akce a slevy, takže jsem úplnou náhodou na Dr. Maxovi objevila můj srdcový parfém Versace Crystal Noir za super cenu. Byl to kdysi můj první lepší parfém a miluju ho snad sedmnáct let. Vždy po nějaké době se k němu ráda vrátím a teď si ho vyloženě užívám. Zbožňuju ho ♥

Na Sephoře jsem si pořídila sadičku kosmetických produktů od Estée Lauder. Miluju to její sérum, i krémy jsou příjemné, tak si ty miniaturky vždy jednou za čas dopřeji. Hlavně tedy sahám po sadě kvůli tomu séru. Ale občas si ho kupuji i samostatně.

A dlouho jsem už pokukovala po tvářenkách od Rare Beauty, tak jsem si pod stromeček pořídila i tu. Vybrala jsem si odstín Truth. Chtěla jsem něco tmavšího, ne úplně klasické korálové, broskvové, ty už mám. A tato je krásná. Tvářenky jsou moje nová obsese po paletkách očních stínů, které tedy už nenakupuji :) A přihodila jsem si ještě konturovací tužku Sephora.

Tak to by bylo k mým vánocům všechno. Silvestra jsme strávili doma. Na Nový rok jsme se šli u nás v Přelouči podívat na ohňostroj. A já jsem si oddechla, že rok 2025 skončil.

A jaký vlastně byl uplynulý rok? Začal velmi slibně v březnu narozením vnučky Evelínky. Pocítili jsme obrovský nával štěstí, lásky a úplně nový rozměr v životě. Jsme babičkou a dědou poprvé a je to tak nádherná role. Evelyn je neskutečně šikovná holčička, takové naše zlatíčko modrooké, které všichni naprosto zbožňujeme. A je až neuvěřitelné, že příští měsíc již oslaví svůj první rok.

V loňském roce jsme spoustu času strávili na veterině, především tedy ve druhé polovině roku. Naše Keisy se, coby už devítiletá dáma loni v červenci, asi rozhodla, že už má nějaký věk, a tak si trošku zaklempíruje. Jeden článek jsem vám už sepsala, vím, že jsem slíbila update, protože to všechno dopadlo úplně jinak, než se očekávalo. Pokračování určitě bude, nezapomněla jsem.

Také se v loňském roce hodně vyostřovaly vztahy mezi mnou a mamkou. Nechci to detailně rozebírat, ale zkrátka někdy, i když jde o nejbližšího člověka v rodině, je to velmi těžké. Možná ještě o to složitější, když jde opravdu o ty nejbližší.  Moje psychika dostávala léta záhul a když mamka skončila na ARU se zauzlením střev a po třech týdnech zemřela, to už byla poslední kapka. Dostala jsem se do takových stavů, že už jen vylézt z postele byl výkon. A to nemluvím o tom, co se člověku honilo hlavou. Nepomáhaly ani léky, lékařka mě posílala do lázní, to jsem odmítla. Nedovedla jsem si představit, že v tom stavu budu někde fungovat sama. Nakonec mi navrhla denní stacionář v nemocnici. Přijdete na osmou a odpoledne odcházíte. Souhlasila jsem a třetího prosince nastoupila. Zpočátku bylo těžké najet na nový režim vstávání, jídla, mluvení před lidmi. Ale teď, kdy se mi docházka ve stacionáři chýlí ke konci, vím, že to bylo to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Arteterapie, skupinová sezení, individuální psychoterapie, autogenní trénink a další relaxační techniky, to vše ze mě udělalo znovu fungujícího člověka. A také ten pocit, že na to nejste sami, a že v tom nejste sami. Spoustu jsem se toho naučila. Jsem za to moc vděčná.

Staly se i další ne právě příjemné věci, ale jelikož se netýkají mě, ale syna, tak o tom nechci veřejně psát, ale víme, že když jde o naše dítě, ať malé či dospělé, vše, co se ho týká, vás zasáhne.

No, teď si půjdu nafotit věci z ještě několika loňských nákupů, které bych vám ráda ukázala. Už tady mám totiž dost věcí z letoška. Takže se na to jdu hned vrhnout, než půjdu venčit pejska. Jsem sama doma, tak mám na to čas a dnes i náladu.

Uf, to jsem se teda rozepsala. Kdo jste došli až na konec, jste úžasní a já vám moc děkuji. 

Mějte se krásně a nezapomeňte se věnovat také sami sobě, nejen ostatním. Hodně často na to zapomínáme, ale je to moc důležité. Také mít radost z toho, že třeba něco dlouho odkládáte a teď se na to vrhneme a zvládneme to, je strašně důležité. Opravdu si tu radost dopřát prožít. A já se raduji od včera, kdy jsem konečně začala fungovat s novým notebookem, který jsem si koupila už v listopadu a celá rozklepaná, že je to úplně jiné a nechci se to učit, ho strčila do šuplíku. Včera stačila chvíle a šlo to samo. 

Krásné odpoledne, opatrujte se.

Šárka ♥