PRVNÍ ADVENT A ROZSVÍCENÍ STROMEČKU V PARDUBICÍCH

Krásné úterní odpoledne vám všem :)

V neděli jsme si už zapálili první svíčku na adventním věnci a mně to přijde neskutečné, že už budou za chvilku vánoce. Ale myslím, že mi to přijde neskutečné každý rok, jak rychle uteče těch dvanáct měsíců. 

Přeji vám krásný adventní čas, nehoňte se, nestresujte, vánoce budou i bez vypulírovaného lustru nebo vydrbaného koberce. Hlavně, abyste si advent i vánoce užili ve zdraví a pohodě.

POŘÁDNÁ NÁLOŽ NOVÉ KOSMETIKY

Krásný středeční večer vám všem :)

Dnes bych vám ráda ukázala, jakou novou kosmetiku jsem si pořídila v poslední době. Upřímně, jsou to zářijové nákupy, kdy jsem využila slev na Dny Marianne. Bylo potřeba doplnit nějaké zásoby a taky už vždy tou dobou myslím i na vánoce, kdy dělám kamarádkám dárkové balíčky, a někdy se hodí přihodit něco právě z kosmetiky.

PŘEČTENÉ KNIHY 11/2025 – SCHOVÁVANÁ, BRONZOVÉ SNY

Krásnou neděli vám všem :)

Dnes vám přináším slíbené knižní recenze na přečtené knihy. Půjde o Schovávanou od Terezy Herzogové a Bronzové sny od Camilly Läckberg. První kniha je velmi příjemný román, jde o první díl stejnojmenné trilogie. Tedy alespoň myslím, že trilogie, každopádně jsou vydané tři knihy a jelikož jsem další dvě ještě nečetla, tak nevím, zda třetí díl je konečný.

SNAD JSEM KONEČNĚ ZPĚT A SE MNOU BAREVNÝ PODZIM

Krásný páteční podvečer vám všem :)

Tak, jak jsem si myslela, že to půjde a budu publikovat už dřív, nešlo to. V podstatě nešlo vůbec nic, u nás doma žádný podzim, žádná výzdoba neproběhla, žádné dýně letos nespatřily světlo světa a vůbec jsem neměla chuť se do toho nutit. Pouze probíhal ten nejnutnější úklid a občas teplé jídlo. Jediné co, tak jsem měla potřebu utíkat z domu a v tom mi naštěstí pomáhaly kamarádky a manžel, že se mnou trávili čas na kafíčku, v kině, na divadelním představení. Byly to jediné chvíle, kdy jsem se trošku dokázala odreagovat.

MOŘE SLZ A PRÁZDNÁ NÁDOBA...

... To jsem momentálně já ta prázdná nádoba. Dnes jsou to dva týdny, co mi zemřela maminka. Předtím téměř tři týdny ležela na ARU na umělé ventilaci v umělém spánku, dvě operace, sepse, později na jiných tlumících lécích. Nechci rozebírat podrobně zdravotní stav. Je mi tak hrozně. Jak píšu v názvu, jsem jak prázdná nádoba. Doma nemůžu vydržet, když to zvládám, utíkám ven. Kamarádky mě zvou na kávu, ale co ty zbytky dne? Mám pocit, že zešílím. Dost spím, protože vyčerpané tělo potřebuje dobít. Pět strašných týdnů. Tři týdny strachu, co bude, tušení, že přijde to nejhorší, potom to přišlo. Tři dny předem jsem to začala intenzivně tušit. Taťka totiž zemřel, když mu bylo 74 let, osm měsíců a zemřel sedmého dne v měsíci. Mamka zemřela a bylo jí 74 let, osm měsíců a 7. října. Takže pátého října po návštěvách jsem si to najednou uvědomila a byla si tak silně jistá, že se to v úterý stane. Tři hodiny jsem brečela. Děkuji kamarádce Marušce, která si se mnou ty tři hodiny psala a Věrce, se kterou jsem telefonovala. Můj muž není rozený utěšovatel, bohužel. Už v pondělí jsem se bála z nemocnice odejít. Nechali mě tam i půl hodiny po návštěvních hodinách. V úterý jsem byla ve dvě hodiny v Pardubicích a čekala na mhd do nemocnice. Najednou telefon a paní doktorka, že maminka před patnácti minutami zemřela, bylo to rychlé. Nezvládla už na mě počkat. Tak strašně mi to bylo líto. V pondělí tam se mnou byl manžel, jako by čekala, až přijde ten poslední z rodiny a odešla.