Co přinese letošní rok?

... To kdyby člověk věděl. Ale většinu věcí a situací ovlivňujeme my sami, takže to dopředu nemáme nalinkované. Čekají na nás radosti, ale, bohužel, i starosti. Ovšem, to k životu patří. Díky starostem si možná o to víc užíváme i drobné radosti, které bychom jinak mohli přejít bez povšimnutí.

Když se ohlédnu na chvilku zpět, jaký byl pro mne loňský rok? Dobrý, špatný? Asi bych řekla, že tak nějak vyvážený, no asi ho přikloním víc k tomu dobrému. I když jsem se přesvědčila jako už několikrát, že pozitivní věci u mě musí být snad vždy vzápětí vyrovnány něčím negativním. Asi abych si toho víc vážila, jak už jsem zmínila výše. Ale pořád, pokud nejde o život, neděje se nic tak hrozného, i když v tu chvíli nám to samozřejmě hrozné připadá.

Takže loňský rok byl ve své podstatě celkem fajn a v lecčems zlomový. Ze štěňátka se vyklubala dospělá slečna, po téměř čtvrtstoletí bydlení u tchánů jsme si koupili byteček, byť zadlužení budeme až do důchodu, a jeden velmi důležitý krok ve svém životě udělal můj syn. A já jen doufám, že tím krokem bude vše dobré u něj jen pokračovat. Pracovní smlouva mi byla prodloužena do konce letošního roku, takže v tomto směru snad můžu být po nějakou dobu klidná. Podnikli jsme krásné výlety, navštívila jsem dva knižní veletrhy a přečetla 51 knih. Takže jo, loni to bylo vlastně opravdu fajn, byť se to neobešlo bez mráčků na nebi.

Žádná předsevzetí jsem si pro nový rok nedávala, nikdy jsem je totiž nedokázala plnit. Je spoustu věcí, které bych ráda změnila, dokázala, ale to, že z nich udělám novoroční předsevzetí, mi je zrealizovat rozhodně nepomůže. Musím chtít sama. Sama musím chtít omezit sladké a trošku ozdravit jídelníček. Sama musím chtít víc se hýbat a zhubnout nějaké to kilo. Sama musím přestat prokrastinovat a naopak využívat volné chvilky k něčemu užitečnějšímu a příjemnějšímu než k sezení u PC. Třeba k návratu k pastelkám a omalovánkám, zjišťuji, že mi to vybarvování vážně docela dost chybí.

Moje největší přání, úkol nebo to je jedno, jak to nazvu, pro letošek je, vytvořit z našeho nového bytu domov. Byt, který jsme koupili, není nový, nové nemáme až na nějaké výjimky ani vybavení, ale o tom to vůbec není. S troškou píle a citu útulný domov určitě vytvoříme. Jen teď nějak po vánocích chybí energie a můj muž zrovna není domácí kutil. Ne že by byl nešikovný, to vůbec ne, ale prostě tyto práce a činnosti ho právě nenaplňují a neuspokojují. Já vím, můžete klidně říct, tak se pochlap a snaž se sama. Ano, spoustu žen dokáže úplně v klidu zastat chlapské práce, ale já jsem na to prostě levá jako šavle, kopyto a tak nějak. Psala jsem to už v jednom článku, kde jsem zmiňovala moje natírání dveří. Takže stále nemáme dodělanou ložnici, chodbu a spoustu dalších technických drobností. Stále se motáme mezi krabicemi a já občas ztrácím trpělivost a hysterčím, že už chci taky pěkně bydlet a mít pořádek ☻ Ale pak se zas uklidním a říkám si, že když na toho svýho chlapa půjdu jinak, tak ho snad „dokopu“. Navíc sama cítím, že mi vážně chybí energie a tak asi nejsem sama a nejspíš je na tom stejně.

Což mi tak nějak připomíná, že bychom možná měli zapracovat na vzájemné komunikaci mezi námi. Ještě ve starém bytě jsme pomalu každý trávili čas v jiné místnosti, které byly navíc celkem daleko od sebe. Takže jsme žili spíš vedle sebe. A to nejde, tak to nemůže fungovat. Sice mě kolikrát napadlo, zda má ještě vůbec smysl takový vztah udržovat, jestli by nebylo lepší jít si každý svou cestou, ale nakonec jsem si vždy na tuto otázku odpověděla, že když spolu můžeme spokojeně trávit čas na výletech a máme si co říct, takže to sakryš musí fungovat a můžeme spolu žít. Ne už vedle sebe, ale spolu. Je pravda, že změnit zajeté návyky bude těžké, ale bez snahy to nepůjde, to je mi jasné. Hlavně abychom chtěli oba.

Takže jaký bude ten letošní rok, záleží jen na nás. Hlavně, aby nám bylo přáno a dáno zdraví, ostatní už přijde a nebo tomu pomůžeme.

Mějte se moc krásně...

Vaše Šárka ♥

(zdroj obrázků: PIXABAY)