Zima se své vlády nevzdává...

... Ale tak co bychom chtěli ani ne v půlce února, že? Má na své kralování ještě plné právo.

Krásný pozdní večer vám všem přeji :) 

Musím ale říct, že mě včerejší chumelenice i u nás v nížině docela zaskočila. Je fakt, že předpověď počasí nesleduji a i kdyby, stejně bych nejspíš nevěřila, že sněžit u nás opravdu bude. Takže jsem se večer vracela z práce v těch nejklouzavějších zimních botech, které mám. No, vážně jsem každou chvíli čekala, že sebou říznu a s frakturou minimálně trojnásobnou čekám na sanitku. Upřímně jsem celou cestu z nádraží v duchu nadávala. Nahlas radši ne, protože dalších pár lidí se po desáté večerní také vracelo z práce, tak aby si nemysleli něco o bláznivé, sprosté ženské ☻ Takže šouravou chůzí ve stylu „naděláno v gatích“, se zasněženými brýlemi, takže na cestu jsem moc neviděla a ještě jsem si pod ně do šály funěla, jsem si to šinula na sídliště. Poslední kousek cesty k našemu domu jsem šla už úplně sama. Bylo ticho, klid, jen ty hemžící se vločky zářily v pouličním osvětlení. Zasněžené stromy vypadaly nádherně a křehce. Máme štěstí, že náš panelák je zasazen celkem do zeleně, dokonce je kousek za ním už pole. A já jsem se najednou narovnala, protřela jsem si brýle, popotáhla a řekla jsem si... To je vlastně nádhera. A normálně mě zaplavil moc příjemný pocit a bylo mi hezky i s nudlí u nosu.

Manžel doma mě pobavil, když jsem dorazila celá mokrá, kulich obalený sněhem a on tak zívnul a říká... „Ono snad chumelí?“ Ne, miláčku, jen jsem to do pokoje vzala přes mrazák.

Takže i když z nečeho nejste právě nadšení, zkuste se na to podívat z jiného úhlu, třeba se nakonec taky začnete usmívat.

Ráno se sníh ještě držel, teď už po něm není skoro ani památky.

Krásnou dobrou noc...

Vaše Šárka ♥