Chci se mít jako náš pes...

... A poslední dobou si to říkám docela často...

Krásný den vám přeji :)

Taky máte někdy pocit, že by vám vůbec nebylo špatně chvíli v kůži vašich mazlíčků? Já jsem si to říkala právě nedávno v těch mrazech. Jak mně se nechtělo do práce. Ani vystrčit nos. Záviděla jsem té naší chlupaté ušatce teplíčko pelíšku.

Však se ti naši čtyřnozí chlupáči mají báječně, bodejť bychom jim občas nezáviděli. Plná miska, napapaný pupíček a hromada lásky... Co víc by si mohli přát? Někdy je mi těžko po duši, když vím, že bude Keisy doma sama delší dobu. Ale pak si vzpomenu na všechna ta nebohá toulavá a týraná stvořeníčka, anebo zvířátka z útulku, která znají jen chladný kotec. A říkám si, že se má prostě skvěle, i když musí někdy vydržet sama. Má svůj dlabaneček, dost často i náš, žebrat umí totiž na jedničku a my jsme měkouši, není nikde zavřená, ale může na pelíšek, do boudičky, a kdyby jí to joooo nestačilo, vyvalí se na gauč nebo na křeslo. Potvůrka se naučila otvírat zatahovačky do obýváku, takže má prééé, a k dispozici dvě místnosti a předsíň☻ A hlavně má spoustu naší lásky ♥ A my samozřejmě té její, oddané. Nejraději nám ji dokazuje tak, že nás olíže všude, kam dosáhne.

Takže tím se vždycky uklidním, vykoupím se sušeným masíčkem a mizím do práce. A je mi jasné, že to Keisy jde spokojeně na jeden z několika pelíšků zalomit.

Takže jo... Někdy se chci mít vážně jako náš pes ☻

Vaše Šárka ♥