úterý 14. ledna 2020

Poprvé v novém roce...


Krásné odpoledne, přátelé :)

Dlouhá pauza byla... Dlouhá... A jelikož se takto setkáváme prvně v letošním roce, opožděně vám přeji, ať je rok 2020 úspěšný, šťastný, ať jste zdraví a ať se vám daří ♥

Já přemýšlím, co vlastně dál. Zda v psaní článků pokračovat, zda to někoho ještě zajímá, jestli to není ztráta času, který bych mohla využít jinak. Sama nevím. Stejně tak se rozhoduji už hodně dlouho, jak s blogem knižním. Zdá se, že se život víceméně přesunul na instagram a čtenářů blogů ubývá. Nebo ani není čas na to, články číst, vidím to u sebe. Čtu spíše nárazově těch svých několik oblíbených pisatelů.

Pokud se rozhodnu pokračovat, tak uvažuju, v čem navázat, co vytvořit nového. Určitě by zůstaly výletní články, protože to je i můj takový cestovatelský deníček. Můžu se třeba po roce, po dvou podívat, kde jsme v minulosti byli, připomenout si zážitky. 

Loni jsem začala přispívat do dvou internetových magazínů. Jeden je víceméně o receptech, stravě apod., v druhém si můžu vybírat témata, jaká chci a psát. Tak možná některé články, které mi přijdou zajímavé, uveřejním i tady. Kdo mě sleduje na fb stránce, tak už se mohl přes odkazy na většinu podívat. 

Takže asi jo, blog pofrčí dál. Nejspíš by mi bylo líto zahodit ty roky psaní a focení a nechat to u ledu. Jen tomu musím zase nastolit trošku nějaký řád a pravidelnost, abyste se mohli těšit, že něco nového a  zajímavého u mě najdete.

Zatím se mějte nádherně...

Vaše Šárka ♥



10 komentářů:

  1. Určitě psát, dál psát. Někdy je to náročné na čas, ale ve výsledku je fajn se otočit a podívat se na kus dobře odvedené práce. Navíc máte stále moc pěkný dosah čtenářů. Jen houšť. Ať se daří, Šárko. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, moc děkuji. Tenkrát jsi mě k napsání článku nakopla ty svým článkem. No, ale do dneška jsem zase mlčela. Ale věřím, že až přijde ta pravá chvíle, zas to bude šlapat. Je to vlastně takový můj deník. Luci, i Vám at se daří :)

      Vymazat
  2. Šárko, úplně Tě chápu, občas si také říkám, jestli pokračovat. Ale pak se podívám na své starší příspěvky a zjistím díky článku věci, na které jsem už zapomněla. Takže možná čtenářek ubývá, ale já chci zatím ještě vydržet. Na ostatních blozích mne baví nakukovat k vám do domácností, ráda se všemi cestuji na místa, která neznám a na která se možná ani nepodívám a také ráda nakukuji na různé tvoření a chytám malou inspiraci( protože já moc netvořím).
    Tak doufám, že s námi vydržíš a budeš nás dál inspirovat. :o) D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, moc děkuji. Jak jsem psala výše v komentu, mám blog takový jako deník, hlavně co se výletů týče. Přesně jak píšeš, na spoustu věcí člověk zapomene a může si to tady připomenout. Takže vydržím. Měj se nádherně :)

      Vymazat
  3. Taky hlasuju pro psát. Mám tě ve sledovaných, takže číst budu. A na IG se přejí nechystám - zvykla jsem si na blogové prostředí a na moc platformách být nechci (i FB používám hodně málo).
    Já si blog píšu i trochu pro sebe - hlavně u výletů je to taková moje konzerva vzpomínek a občas se ke svým vlastním článkům vracím. Občas si na vlastním blogu hledám i recepty toho, co jsem vyzkoušela jednou nebo dvakrát a nevím suroviny nebo postup z hlavy... A doufám, že některé články třeba zaujmou i někoho dalšího.
    Přeju vše dobré do dalšího roku a ať ti blogování dělá radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Stáni. Už jsem na tvůj koment odpovídala, ale záhadně zmizel :)

      Vymazat
  4. Ahoj Šárko, mám to úplně stejně. Potřebuji přesunout aktivitu jinam, ale na druhou stranu se mi nechce s blogováním úplně skončit. Knižní blog jede i díky naší Romče, která čte pořád - a já teda taky neumím přestat- :D a na Bláznivou mámu zase dávám aspoň výlety a různé akce s rodinkou. Už neřeším dosah a návštěvnost. Mám to spíš pro sebe, jako takový on-line deník. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, taky jsem nahoře v komentářích psala o deníku. Díky Sabi ♥

      Vymazat
  5. Dobré rozhodnutí, Šárko! I když všechna ta dilemata chápu, člověk musí mít z psaní radost. I pro mě je blog takovým deníčkem. A nebudu zastírat, myslím, že to je i o komunikaci. Každý komentář mě těší, a nemyslím jen pochvaly toho, co jsem uháčkovala. Mám radost, když jsou třeba mé postřehy z cest pro někoho zajímavé a užitečné. V poslední době se i množí čtenářky, které z různých důvodů cestovat nemohou a píšou, že se na určitá místa podívaly díky mě. To je velká radost!
    I tobě takový pocit přeji, PF 2020! Helena

    OdpovědětVymazat