Plány v novém roce... Především poslouchat své tělo a mysl...

Krásný den, přátelé :)

Blíží se konec druhého měsíce v novém roce a mně připadá, že čas letí naprosto neskutečně. Zima nebyla v podstatě žádná, i když může nás třeba překvapit ještě v březnu, co my víme :) Loni nám sněžilo v Mariánkách první týden v květnu.

Plánujete na začátku nového roku, co podniknete v roce novém, co chcete změnit, vylepšit, čemu se chcete věnovat, co začít nového nebo necháváte život jen tak plynout a čekáte, co přijde?

Já se vždy na nový rok těším, především pokud ten předešlý nebyl zrovna pozitivní. Těším se, že se mi třeba podaří to, co v loňském roce se nepovedlo, že se mi vylepší zdravotní stav, který haproval, že budu o sebe více pečovat, jelikož už mi není dvacet, třicet a čtyřicítka už taky přeskočila před pár lety.

Nedávám si vyloženě nějaká bodová předsevzetí, která bych si odškrtávala, ale prostě si tak sama pro sebe plánuji a někdy si i zapisuji.

Takže co bych ráda změnila či podnikla v letošním roce? Asi si to rozdělím tématicky do sekcí.

A začnu mým největším koníčkem a sice knihami. Ráda bych zase uvedla do chodu knižní blog, což už pomalu realizuji a více četla své nasyslené zásoby. Omezila jsem spolupráce a chci omezit i další bezhlavé syslení knih. Spoustu knih jsem vyřadila a půjdou na bazárek. Pokud tady mám nějaké knihomoly a rádi by zakoupili knížky - vesměs nové, za pěkné ceny, napište mi pod tento článek a já sepíšu článek s knihami na prodej. Určitě bychom se domluvili, potřebuji uvolnit místo.

Mým dalším koníčkem je copywritting. V něm bych ráda aktivně pokračovala, získala další spolupráce a zdokonalila se, protože v psaní se člověk zdokonaluje stále. Takže doufám, že mozek bude pracovat, jak budu potřebovat :) A objeví se nějaké nové nabídky, určitě jim hodlám jít naproti.

Nyní trošku něco k mé osobě, konkrétně k mému tělu. Jsem ve věku, kdy bych své tělo měla poslouchat a dát na jeho náznaky a výstrahy. A opravdu to dělám nebo se o to alespoň z velké části snažím. Pokud se několik nocí nevyspím, už neřeším, zda ve dnu volna bych se neměla válet, ale raději uklidit binec doma a to všechno kolem domácnosti. Ne, prostě pokud jsem unavená, s čistým svědomím si odpoledne lehnu a klidně dvě hodiny spím. Rozhodně to tělo pocítí a je mi potom mnohem lépe a mám chuť do nějaké činnosti, a nechodím jako bluma od ničeho k ničemu.

Také už nechodím tam, kam se mi nechce. Rozumějte... Vybírám si akce, které mě zaujmou, něco mi dají, vím, že se tam pobavím a má to něco společného s mými koníčky a potkám tam oblíbené lidi. Abych tam šla z donucení, protože jinak bych mohla náhodou někoho naštvat, to už neřeším. Kamarádi pochopí a ostatní... Určitě bez mé učasti přežijí.

Chci také svému tělu věnovat péči, co se týče kosmetické oblasti. Byla jsem v tom vždy dost flákač a když se teď tak zadívám do zrcadla, je nejvyšší čas něco do sebe investovat. A myslím, že už mám věk na to, abych si mohla koupit kvalitní pečující produkty na pleť i tělo. Po sto letech bych se ráda objednala na kosmetiku a také bych kadeřnici chtěla zařadit pravidelně a ne čekat, až budu mít vlasy přerostlé. Pro spoustu z vás je to dávno samozřejmostí, já to házela za hlavu a bylo mi líto vyhodit peníze za kvalitní krém či třeba high end paletku očních stínů. Teď už si to dopřeji. Malé děti nemám, obě si už vydělávají, takže teď je řada na mě, abych do sebe nějakou tu kačku vrazila a udělala si radost. Čtu také složení u každého kosmetického produktu, protože neznamená, že když je například krém z 90% z přírodních složek, zbytek nejsou silikony či jiné neřády. Už jsem se taky pěkně nachytala.

S tím souvisí i styl oblékání. Ještě jsem se sice nedopracovala k tomu, že bych dala za džíny 3000, to si myslím, že ani nikdy nedám, přijde mi to fakt zbytečné, ale už jsem ochotná do některých kvalitních kousků investovat a ne jen se zahlcovat levnými hadříky, které vydrží chvilku. I zde se dívám na složení, protože svetr ze 100% acrylu vážně dlouho pěkný nevydrží. Právě nedávno jsem si koupila pěkný basic pulover v Orsayi, naštěstí ve slevě za 200,- Původní cena byla 699,- Svetr jsem měla několikrát na sobě, ještě jsem ho ani neprala a je z něj žmolkovatá onuce. Fajn, stál dvě stovky, nehroutím se, za plnou cenu bych měla neskutečný vztek.

Dále bych ráda trošku vyšperkovala byteček. Stále nemáme konzole a záclony a spoustu dalších důležitých kousků nábytku a doplňků, které bychom potřebovali. Minulý týden jsem si napsala pěkně dlouhý seznam všeho, tak postupně budeme nakupovat a vylepšovat. 

Také bych chtěla trošku změnit jídlníček a to bude můj nejtěžší bod ze všech mých plánů. Já mám ráda zdravé potraviny, což o to, ale nedokážu se vzdát sladkého. Vím, že když ho vynechám a trochu snížím přísun pečiva, zhubnu a to bych potřebovala jako sůl. Za poslední dva roky jsem přibrala minimálně 10kg a i když za to možná mohou i určité léky, také špatná životospráva. Vím, že je to vše o vůli a v hlavě, teorii mám nastudovanou, haha, tak jen to uvést do praxe. Snad se mi podaří nějak se k tomu dokopat. Nechcete mě někdo inspirovat? Napište mi, pokud jste třeba radikálně přešli na jinou stravu, či jen mírně, ale účinně změnili stravovací návyky a jak vás to v dobrém ovlivnilo. Díky onemocnění střev nemůžu jíst třeba větší množství syrové zeleniny a nahradit tak přílohy, takže to zas budu muset řešit malinko jinak. Ono by to šlo, jen chtít, hlava se k tomu musí dopracovat a vůle se zabejčit.

K tomu bych ráda zařadila i nějaký pohyb. Jsem chcípák a to doslova. Nemám žádnou kondičku, sport byl vždy pro mě sposté slovo. Když dobíhám vlak či šlapu do kopce, mám pocit, že zkolabuji. Trochu brzy ve 44 letech, že? Do fitka se jít neodvážím. Přemýšlela jsem o józe, ale asi bych prvních pár lekcí potřebovala mít soukromých, protože bych si fakt mezi ostatními připadala jak jelito. Takže to promýšlím. Už se stydím i sama před dcerou, když mě láká na jógu a já se prostě neodvážím. Muž na mě v tomto směru hledí taky s despektem, protože on bez sportu ani ránu. A na srdeční vadu by mi pohyb také prospěl. Chci začít ze začátku aspoň dlouhými procházkami s pejskem. Počasí snad už na to bude, abychom mohly chodit trasu kolem Labe, je to pěkná štreka, ale ted je tam zamokra hodně bláta. Tak zatím brouzdáme jinde.

Koukám, že jsem se pěkně rozepsala. Ale asi to někdy člověk potřebuje, se ze všeho doslova a do písmene vykecat. Ale už to bude asi všechno. Ještě si moc přeji, aby mi konečně daly pokoj panické ataky, které se na mě před dvěma lety po několikaleté pauze opět nalepily a nechtějí mi dát pokoj, a solidně mi otravují život.

Mějte se všichni nádherně a budu se těšit na vaše komentáře. 

Vaše Šárka ♥

Mimochodem... Baví vás takovéto kecací články?