PŘEČTENÉ KNIHY 3/2025 – KROTITELKA SNŮ, SRDCEBOLY

Krásné slunečné úterý :)

Dnes jsem se konečně dostala k dalším přečteným knihám měsíce března. Určitě většina z vás zná spisovatelku Simonu Monyovou, její knihy a, bohužel, i její tragický konec. Já jsem od autorky nikdy nic nečetla, ale dvě knihy jsem měla doma už nějakou dobu. Takže konečně přišel jejich čas. Jsou to tenké knížečky, četly se dobře, takže jsem je slupla jako malinu.

KROTITELKA SNŮ – SIMONA MONYOVÁ

Nakladatelství/vydáno: Mony

Rok vydání: 2005

Počet stran: 156

Žánr: román, literatura pro ženy

Anotace:

Také bojujete s nadváhou, nedostatkem času a neposlušností vlastních dětí? Váš muž si našel milenku, co připomíná tyčku k fazolím a vaše ňadra jsou důkazem, že zemská přitažlivost skutečně existuje? Život vám přistřihl křidýlka, a vy netušíte jak dál? Třetí vydání nejúspěšnějšího románu Simony Monyové vám ukáže cestu.

Marie pracuje jako učitelka, je jí sedmaatřicet a stará se nejen o dvě děti, čtyřletou Natálku a třináctiletého Šimona, o manžela Vladana, ale i o matku, která trpí demencí a bydlí ve stejném domě o několik pater níž. Její sestra lékařka se do péče o matku nehrne a tak vše zůstává na Marii. Vladan se právě nechová jako milující manžel a Marie velkou vinu dává sobě a své postavě, která už není jako před lety. Nakonec poblázněný Vladan od rodiny odejde za mladou milenkou. Jestli ho s ní čeká vytoužené štěstí a získá to cosi, co mu chybí ve stereotypu manželství s Marií, je ale ve hvězdách. Marie i děti jeho odchod snáší těžce. Marie se musí otáčet, aby sama všechno zvládla a rodinu uživila. Přivydělává si psaním povídek a snaží se vydat román, který psala několik let. V hlavě má stále svého muže, ale přece jen se začne scházet s jedním sympatickým spisovatelem. Nejde o plnohodnotný vztah, spíš o takové vzájemné pobavení. Zbyněk vlastní nakladatelství a tak konečně se na pulty knihkupectví dostane Mariina kniha. Zbyněk žádá Marii o napsání dalšího románu. Marie je v jednom kole nemluvě o citovém rozpoložení a znovu setkávání se s bývalým mužem, jemuž nové manželství zrovna neklape. Najednou prozře a pochopí, co ve své první ženě měl. Na Marii toho leží tolik, že absolutně přehlíží dlouhodobé zdravotní potíže a vše přisuzuje psychické stránce. Bohužel vždy nemusí jít jen o psychosomatickou banální záležitost. 

Knížku jsem přečetla velice rychle nejen díky malému počtu stránek, ale zkrátka se četla dobře. Na těchto málo stranách najdete humor, hořkost, hloubku, prostě život. Marie mi byla sympatická, asi jsem se v ní trochu zpočátku viděla, když popisovala starosti s váhou. Ovšem ona to tak zveličovala, že jsem měla nejprve pocit, že je opravdu silně obézní, což vůbec tak nebylo. Měla prostě pár kil nadváhu stejně jako já. Ne, že by mě neštvaly stejně jako Marii :)) Musím říct, že konec mě docela rozlítostnil a trošku i naštval. Nemám totiž v oblibě otevřené konce. Ale tak na druhou stranu to možná mohlo dopadnout ještě hůř. Tady už je na čtenáři, jaký konec si tam sám za sebe dosadí. A možná je to v tomto případě lepší.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️⭐️

SRDCEBOLY – SIMONA MONYOVÁ

Nakladatelství/vydáno: Belami

Rok vydání: 2011

Počet stran: 128

Žánr: román, literatura pro ženy

Anotace:

„Svatební pochod mi vždy připomíná hudbu, která se hraje, když vojáci táhnou do boje,“ řekl lyrický básník Heinrich Heine a nevědomky tak s předstihem naprosto dokonale vystihl obsah knihy Srdceboly. Je to příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti, je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti. Je to příběh pro všechny z Vás, kteří už vědí, že manželství není souboj. V souboji se totiž dá vyhrát.

Říkal jí Žížalko... Jí bylo čtyřicet, Adamovi o deset let míň. Ona rozvedená se synem, který žil u otce, on vdovec s malým chlapečkem. Ona úspěšná a zaopatřená spisovatelka s luxusním autem, on bohémský malíř a flákač. Seznámili se na vernisáži a zbláznili se do sebe. Nebo spíš Žížalka do Adama? Byla mu dobrá jako chůva jeho syna, hospodyně a taky měla peníze. On jí vyčítal, že prý se všude vytahuje, jak je populární spisovatelka a on si potom připadá jako nikdo. Její peníze mu ale nesmrděly. Ona si zamilovala jeho syna, kterého adoptovala, a on ji mohl přes něj vydírat. Rozhazoval její peníze, nepracoval, užíval si s milenkami. A Žížalka to tolerovala. Milovala ho, zbožňovala až snad chorobně. Byl přece tak mladý a krásný. A ona stará a vrásky přibývaly. Nastane den, kdy dojde Žížalce trpělivost??

Musím říct, že tady mi hlavní hrdinka tolik sympatická nebyla. Byla totálně zaslepená fyzickou přitažlivostí svého partnera, že se nechala pomalu dostat až na dno. Ten její Adam by potřeboval při první příležitosti rozbít ciferník, sbalit kufry a vyhodit na ulici. Chápu, že měla strach, že přijde o malého chlapce, který jí tak nějak nahradil vlastního syna, se kterým neměla ideální vztah. Ale větší problém tady asi opravdu hrála ta její nekonečná zaslepenost a nedostatek sebevědomí. Tolik se ponižovala. Nakolik se asi do příběhu odrážel autorčin skutečný život? Jinak konec opět nechala Simona Monyová otevřený. 

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️ a půl

Máte někdo načtenou Simonu Monyovou? Nejsou si její knihy tak trošku podobné? Já jsem četla, že právě docela ano, tak nevím, zda číst další. Ale asi mě láká ještě jednu, dvě zkusit, jakým stylem tam bude hlavní ženská postava vypodobněná. Jestli se někdy objeví i silná hlavní hrdinka. 

Mějte se krásně a užívejte posledních dubnových dnů.

Šárka ♥