Shrnutí prvních měsíců letošního roku, trochu kultury a nákupů

Krásný den vám všem po dlouhé době, moje milé :)

Nečekala jsem, že budu mlčet tři měsíce, ale prostě se to stalo. Nebudu to okecávat, někdy prostě člověk míní a život mění. Vaše blogy jsem si pročítala, většinou nárazově, jak jste viděli podle komentářů, a v tu chvíli jsem měla chuť taky něco sepsat, ale jak jsem sedla k počítači, najednou to nešlo, neměla jsem na to energii, náladu. A tak jsem to nelámala přes koleno, protože byste stejně určitě poznali, že je to psané na sílu.

Také jsem jednou zmínila, že chystám přechod na jinou platformu. No, nezdařilo se. Zaplatila jsem si doménu a fungování na Wordpressu, jenže kámen úrazu nastal při přenosu článků z blogu na blog. Neustále mi to házelo chyby, přeneslo se mi jen něco, nepomohla mi ani AI, se kterou jsem to řešila a nakonec ani samotná podpora na Wordpressu. Tam mi byl nakonec po různých pokusech nabídnut nějaký celkem drahý nástroj na přenos článků, který by možná fungoval, jisté to ovšem nebylo. Jisté pouze bylo, že pokud by se to opravdu podařilo převést, tak stejně na omezený (opravdu malý) počet článků a já jich mám kolem šesti stovek. Takže by to stálo potom dost peněz, pokud by to vůbec fungovalo. Takže jsem to vzdala. Nechtěla jsem o články přijít a pokud by se to přeneslo s nějakými chybami, byla bych akorát naštvaná. Naštěstí jak poplatek za fungování na Wordpressu, tak za doménu, mi byly vráceny, existuje tam čtrnáctidenní lhůta vrácení platby. Takže jsem nepřišla o cca 1600,-.  Sebralo mi to pouze pár dní času a nervů :)) No a zůstávám tedy zde.

Dále bych chtěla zmínit, že mi je strašně moc líto odchodu naší úžasné cestovatelky Jiřinky. Věděla jsem, že je nemocná, ale věřila jsem, že tu potvoru zase porazí, byla tak silná a statečná. Párkrát jsme si napsaly i soukromý email, prostě byla to skvělá žena. Je mi to tak líto. Ještě navíc proto, že jsem si říkala, Jiřinka nic neuveřejňuje, asi jí není dobře, nebudu otravovat, ale napíšu později. A už jsem to nestihla. Strašně mě to štve, protože to není poprvé, kdy jsem něco takto nestihla. Doufám, Jiřinko, že se tam nahoře cítíš dobře a cestuješ po všech těch smrtelníky neprobádaných končinách. Věřím, že je tam krásně a jednou se tam potkáme, když jsme tu slibovanou procházku u nás u Labe už neuskutečnily.

A teď už k dnešnímu článku. Přestože začal první letní měsíc, ráda bych se ještě vrátila k některým akcím, které proběhly v prvních měsících letošního roku.

V lednu jsme se s kamarádkou Věrkou vydaly na relaxační víkend na dvě noci do Jičína. Chtěly jsme si prostě jen odpočinout, v klidu popovídat, užít si vířivku, masáž, kavárničky, pohodičku. 

Ubytované jsme byly v Grand hotelu Praha v Jičíně. Jde o hotel v prvorepublikovém stylu. Měly jsme polopenzi a první den jsme si tam po příjezdu zašly i na oběd. K večeru jsme měly zarezervovanou vířivku. Mohly jsme jít i do sauny a do bazénu, ale saunu ani jedna nemusíme a bazén byl tedy ledový. Ano, mohla být ta wellness oáza v trošku lepším stavu, ale i tak to bylo fajn. Jídlo bylo během těch tří dnů taky dobré, jen měli celkem omezený výběr a to by třeba v rámci týdenního pobytu byl už asi problém. Večeře se skládala klasicky z polévky, hlavního chodu a dezertu. Polévku jsme tedy vynechávaly, protože bychom to nesnědly. Já tedy vynechala první večer i dezert, protože nemusím tiramisu. Celkově byl v hotelu klid, málo lidí, více jich asi volilo spíš hory, kde je v zimě sportovní vyžití. 

Na sobotu odpoledne jsme měly objednanou masáž a byla skvělá. Paní se toho vůbec nebála, žádné šolíchání, opravdu si na nás mákla. Takže také spokojenost.

Samozřejmě jsme nemohly vynechat procházku Jičínem a návštěvu kavárniček. V sobotu jsme si udělaly i delší procházku na Valdštejnskou lodžii (snímek pod textem uprostřed koláže) a navštívili jsme na náměstí Muzeum – mincovnu. Také jsme nakoukli do kostela sv. Jakuba, byl nádherný.

Víkend jsme si užily a rozhodly jsme se, že budeme takhle spolu jezdit na prodloužený víkend každý rok alespoň jednou.

Rovněž v lednu jsem navštívila divadelní představení Duchem proti své vůli u nás v Přelouči s Jaromírem Noskem, Ivanou Jirešovou, Danou Homolovou a Jakubem Zindulkou. Bylo to super, vtipné, Míra Nosek naprosto úžasný. Pobavili jsem se. Foto jsem si vypůjčila z Googlu, nechtěla jsem v první řadě otravovat s mobilem.

První únorovou neděli jsem s Věrkou shlédla muzikál Dracula v Pardubicích v Enteria aréně. Byla jsem na něm před těmi třiceti lety, kdy byl uveden poprvé a už tenkrát jsem byla nadšená. A byla jsem nadšená i tentokrát. Navíc tehdy jsme neměli v obsazení Dana Hůlku, takže letos jsem si ho užila. Jen mi tam chyběl Jiří Korn. Jinak to ale byl úžasný zážitek. První fotka je vypůjčena z internetu, druhá moje. Vůbec se mi fotky z představení nepovedly.

Další víkend jsme strávili s dcerou, její rodinkou a přáteli na chalupě, kde Natálka slavila třicetiny a její partner třiatřicetiny. Byl to moc fajn víkend s mladými lidmi i malými dětičkami, takže mě to úplně hodilo do mladistvého módu. Ubytovaní jsme byli na krásné chatě Maty v Dolním Dvoře, kde je plně vybavená kuchyň, koupelna a WC v přízemí i v patře. V přízemí je kromě kuchyně jídelna s barem, dětskou hernou a pingpongovým stolem. V patře je zmíněné sociální zařízení a sedm ložnic. Chata pojme až pětadvacet návštěvníků. Nás bylo asi kolem patnácti. Psí mazlíčky jsme mohli mít sebou.

Měli jsme ale, bohužel, smůlu na počasí. Ještě dva týdny před naším pobytem bylo v okolí a všude přes metr sněhu. Za nás přišla obleva, napršelo do sněhu, takže nic moc. Ale i tak jsme si udělali v sobotu výlet na sjezdovku. Vyšlápli jsme si ji, což byl v tom těžkém mokrém sněhu masakr, myslela jsem, že bude po mně :)) Jó, fyzička žádná. Nahoře jsme si dali občerstvení a vydali se zase zpátky k chatě. 

Přestože počasí úplně nepřálo, víkend se vydařil, oslavenci oslavili a bylo to moc fajn. Měla jsem z toho trochu obavy zpočátku, nevyhledávám společnosti spousty lidí a ještě, když se vlastně před nimi není kam schovat, ale nakonec to bylo opravdu super a zvládla jsem to. 

V únoru jsem byla ještě jednou za kulturou. V Kolíně v kulturním domě hráli představení Všechno je dovoleno s Míšou Kuklovou, Ivo Šmoldasem, Miluškou Bittnerovou a Mirkem Šimůnkem. Viděla jsem toto představení už jednou loni u nás v Přelouči a protože se mi moc líbilo, jely jsme s kamarádkou podruhé.

Také jsem byla několikrát v kině, ale to si necháme do tipů na český film. Ráda bych se na konec článku ještě ale vrátila k posledním loňským nákupům, když už je mám nafocené :))

Jelikož v říjnu měla mamka pohřeb, musela jsem si pořídit černé kalhoty a kabelku. Obojí jsem našla v CaA a konkrétně kabelku nosím moc ráda a nejradši bych si ji pořídila ještě ve skořicové barvě, kterou jsem tam zahlédla. Ale to bylo na podzim a v zimě, nevím, zda teď bych ji tam ještě koupila. Budu se muset podívat. 

Kupovala jsem si také černé legíny a basic trička do stacionáře. Trika jsem už ani nestihla vyfotit, ale kupovala jsem klasické bavlněné bílé a černé s výstřihem do véčka v CaA. Jedny legíny se širším pasem jsem brala také v CaA a jedny v HM. Nenosila jsem je tam pořád, ale být někdy půl dne narvaný v džínách, nebylo vždy příjemné. A také jsme tam cvičili.

Jelikož jsem vracela v Sinsay kabát a dvě bundy, vše reklamace, vše rozpárané, kabát dokonce jen po dvojím vzetí na sebe, musela jsem si pořídit náhradu. Naštěstí tedy v Sinsay neměli s reklamacemi problém a automaticky vrátili peníze. Já jsem si potom koupila dvě bundy v Orsayi. Jednu teplou zimní, jednu takovou slabší, přechodovou, obě dlouhé a s oběma jsem naprosto spokojená. Jen škoda, že Orsay už není v Pardubicích ani v Hradci Králové, teď už musím jedině do Prahy. Bundy jsem ještě stihla koupit v Hradci.

Potom jsem si pořídila pár kousků z Bath & Body Works. Měli 50% slevy na eshopu, takže se to vyplatilo. Se svíčkami jsem velmi spokojená, mám dvě a obě nádherně provoní pomalu celý panelákový byt. Sprcháče jsou taky super, jen mýdlo na ruce by mohlo mít déle trvající a intenzivnější vůni, když v plné ceně stojí 259,-. To už mám raději mýdlo od Rituals, když už chci investovat a rozmazlit se. Antibakteriální gel jsem ještě neotevřela, mám nějaké další načnuté, tak uvidím později, jaký bude. 

Před vánoci jsem samozřejmě neodolala hrníčkům v Pepku. Měla jsem ještě dva velké ve stejném dyzajnu jako je ten jeden osamocený, ale nakonec jsem je věnovala dceři, protože jsem je už nenarvala do kuchyňské linky. A to jsem udělala předtím čistku :))

Pořídila jsem si ještě další povlak na polštářek. Mám jich už spoustu, ale ráda je střídám. Také, když se vám po nich občas válí i pejsek, měníte je o to častěji. 

Jedinou vánoční dekoraci jsem si koupila a sice toto svítící autíčko. Ani už nevím kde, ale myslím, ze v Hradci jsem na něj padla, možná XXXLutz nebo Hornbach.

Také si dokupuji rámečky, protože mi přibývají fotky. Já jsem tedy marná ve vyvolávání fotek, nejsem schopná se dokopat a naklikat si to, ale dostávám občas od dcery, tak jsem ráda. Tudíž rámečky jsou potřeba. Vše je z Pepka.

Nejdražší nákupní položkou byl notebook. Byla to nutnost, můj stařeček už měl aktualizacemi nepodporovatelný Windows a byla jen otázka času, kdy přestane šlapat. Ale měl své odslouženo, používala jsem ho možná i čtrnáct let. Šla jsem opět do značky Lenovo, protože jsem s ní byla spokojená a využila jsem slev na Datartu během Black Friday. 

Pleťová kosmetika nesměla chybět, i když sobě jsem na Sephoře nakupovala poskrovnu, více šlo tenkrát o vánoční dárky. 

Protini Polypeptide Cream od Drunk Elephant mám už po několikáté. Hydratuje a revitalizuje pleť. V létě ho používám jen na noc, je trochu hutnější, v chladném období v klidu i na den.

Hydrating Milky Toner od značky Byoma mám poprvé. Měl by hydratovat a posilovat kožní bariéru. Zatím jsem ho nezkoušela, stojí na čekačce, ale jsem na něj moc zvědavá.

A nakonec tady mám dvě knihy. Sice stále nečtu, ale občas neodolám a něco si do zásoby koupím. Vím, že se jednou zase rozečtu. Možná už dnes, protože tady mám docela slušnou motivaci. Později se určitě dozvíte více.

POMOCNICE ODVEDLE – FREIDA McFADDEN

Třetí díl mrazivé série Pomocnice s bonusovou novelou! Má minulost už je dávno za mnou. A já udělám vše pro to, aby to tak zůstalo… Dřív jsem se starala o cizí domy a rodiny, teď mám vlastní krásný domov s velkou zahradou, kde si mohou hrát mé děti. Když nás pozve na večeři nová sousedka, dveře nám otevře její služebná v bílé zástěře a s vlasy staženými do pevného drdolu. Přesně vím, jaké to je být na jejím místě. Jenže její chladný pohled mě děsí… A to není jediná podivná věc v naší ulici. Mám pocit, že nás někdo pozoruje. Můj manžel se pozdě v noci vytrácí z domu. A když potkám ženu odnaproti, je jasné, co se mi snaží říct: Dávejte si pozor na své sousedy.

SÍMKA DRUHÝ ZAČÁTEK – LUCIE HUŠKOVÁ

Pokračování úspěšného románu. Simoně, které každý říká Símka, se po smrti mámy otevírá nová kapitola. Najednou má prostor dýchat. Má volnost, jakou nikdy nepoznala. Nastal čas žít podruhé a tentokrát sama za sebe. Ale jde to vůbec, když vás odmalička učili, že si štěstí nezasloužíte? Když v hlavě dál znějí necitlivá slova, která nejde umlčet? Símka stojí na prahu změny. Touží jít vlastní cestou. Chce si splnit sny, které doteď potlačovala. Jenže život má vlastní plán. A některá překvapení bolí – možná víc než ztráta mámy.

Pokud jste došli až sem na samotný konec článku, moc vám děkuji, že jste mému psaní věnovali čas. Musím říct, že mě to bavilo, ráda jsem se zase prošla fotkami a tímhle způsobem se s vámi spojila. Napište mi do komentářů, jak se máte, jak si užíváte červen, jestli jste četli některou z těchto dvou knih, zkrátka cokoli, co budete chtít. Ráda si všechno přečtu.

Mějte se moc hezky a doufám, že na brzkou shledanou tady u písmenek.

Šárka ♥