Zanedlouho uplyne rok s naším psím miláčkem...

Všechny vás moc zdravím :)

Ano, už je to skoro rok (přesně to bude 18. 9.), co jsme si přivezli kilovou, chlupatou, černobílou kuličku s několika kávovými skvrnkami. Někdy si říkám, že čas plyne opravdu s větrem o závod. Naše milovaná Kejsinka oslavila 18. července svůj první rok života. Domů jsme si ji přivezli coby dvouměsíční miminko. Nikdy předtím jsme pejska neměli a byli jsme tudíž vhozeni do neznámých vod a značně vyjukaní. Ale to Kejsinka taky. Chtěla nás neustále cítit, být s námi v kontaktu. I když jsem dělala něco na počítači, klidně mi spinkala na klíně. Postupem času se otrkávala a chvílemi si už vystačila sama. Já zatím bojovala s obavami, jestli budu správný pejskař a budu tu chlupatou kuličku opravdu milovat i přes rozcupované linoleum, okousaný nábytek a nespočet loužiček. Zbytečné obavy, pochopitelně. Ale to jsem zjistila až postupem času.

Jako každý pejsek Kejsinka miluje procházky a lumpačení. Byla nadšená ze sněhu, čím větší závěje, tím pro ni lepší. A protože je to bobek, kolikrát zapadla tak, že ji nebylo ani vidět.

dvouměsíční drobínek

Na osmi měsících přišlo první hárání. Z miminka se stala „puberťačka“. Jak mávnutím proutku přestaly loužičky. Nemohla jsem tomu ani uvěřit. Opravdu se už potom stala nehoda jen ojediněle. Zima se přehoupla do jara a my si užívali čím dál delší procházky a začali jezdit na výlety. Autem jezdí Kejsinka ráda, je to taková Kelišová, nic ji nesmí utéct, takže upoutaná v bezpečnostních kšírkách si vesele stojí u okna a sleduje, co se děje na silnici ☻

V červenci s námi jela poprvé na víkend mimo domov. Zvládla to skvěle a zjistili jsme, že taky umí pořádně štěkat a hlídat si území. Ne že bychom byli nadšení, že „ječela“ po návratu na každého psa, kterého potkala ☻ Říkáme si, jak je možné, že tak malý pejsek dokáže nadělat tolik kraválu.

Na přelomu července a srpna s námi Kejsinka vyrazila do Moravského krasu a na Seč. Noci zpočátku byly trošku krušnější, protože prostě hlídala a štěkala na každý neznámý zvuk. Ale ukázala se jako zdatná turistka, na Seči ušla celých 15 kilometrů. Na Moravě jsme ji také poprvé v přírodě vykoupali, protože byla zrovna ta šílená vedra a tak jsme se báli, aby se nepřehřála. Ne, že by z vody byla nadšená. Dobrovolně by do ní rozhodně nevlezla ☻

A co dodat závěrem? Osmnáctého září doběhne rok našeho psího poznávání a sžívání. Přes počáteční nejistotu a obavy nám to šlo nakonec skvěle. Miláček nám sice zničil nějaké to zařízení, linoleum, boty, mám míň času na čtení a žádný čas na pastelky, ale zase nám dává tolik lásky, že jí stejně všechny neplechy odpustíme. Není nic krásnějšího, než když přijdu večer z práce a Kejsinka mě řádně olíže a přitulí se. Je to totiž velikánskej mazel. A ty její pohledy a kukuče. Já ji prostě zbož'nuju. A nejen já, ale i manžel je z ní úplně vedle a dcera ji taky miluje. Ta ji asi rozmazluje nejmíň, protože prý někdo musí mít rozum. Ale pak je najdete, jak spolu spí v posteli. Takže víte jak... Psímu pohledu a kožíšku nikdo neodolá. Ale pochopí to asi jen pejskař.

srpnová opalovačka

Mějte se krásně.

Vaše Šárka ♥

Jo, a další článek prý napíše Kejsinka sama. To se asi dozvím věci, co si o nás člověčinách myslí ☻