NAŠE VÁNOCE A KUK DO VÁNOČNÍ PRAHY

Krásný den, přátelé :)

Dlouho tady na blogu bylo mrtvo, ale v prosinci jsem absolutně kromě práce a předvánočních příprav nic nestíhala a od nového roku marodím. Takže tak. Ale jelikož budu v pracovní neschopnosti, bohužel, ještě několik týdnů, asi vás teď trošičku zahltím novými články. Fyzicky jsem totiž momentálně úplně marná, tak alespoň psaním článků se trošku zabavím a přivedu mozek na jiné myšlenky.

Přestože je už téměř konec ledna, já se na chvilku vrátím ještě do předvánočního a vánočního období a ukážu vám pár fotek (no spíš hromadu) z vánočních svátků u nás doma a taky něco z vánoční Prahy.

Během adventu jsem se byla podívat na stromeček v Pardubicích a zavzpomínala na časy, kdy ještě bývaly adventní trhy, člověk si dal punč, svařák, nějakou mňamku a nasával tu vánoční atmosféru. Snad se staré časy zase vrátí, prázdné náměstí a uzavřené domečky, kde se měly laskominy a různé vánoční zboží prodávat, bylo opravdu smutné.

Tento stromeček stál u nás v Přelouči na náměstí.

My jsme náš stromeček strojili asi tak týden před Štědrým dnem a musím říct, že ještě minulý týden byl celkem fresh. Kupujeme vždy kanadskou jedli v Přelouči v zahradnictví a prostě až do stropu. Já velké stromy miluju a je to pro mě ten nejkrásnější symbol vánoc.

Domácí vaječňák jsem nedělala já, ale dcera a byl vynikající.

Vždycky tolik miluju nás stromeček ♥

Poprvé jsem ke klasickým vanilkovým rohlíčkům s oříšky pekla ještě mandlové. Byly výborné, ale myslím, že péct oboje, je celkem zbytečné, protože já jsem v nich zásadní rozdíl necítila. A asi ty moje klasické vanilkáče mám raději.

Náš adventní věnec byl v podstatě loňský ozdobený korpus, jen tentokrát jsem dala zlaté svíčky. A byl hezký ♥

Letos jsem si v Tescomě pořídila nová vykrajovátka a tak jsme měli úplně pidi linecké cukroví, fakt roztomilé cipísky :)

Letošní vánoce byly svým způsobem hodně (nejvíc) smutné. Poprvé jsem nemohla koupit dárek svému taťkovi a bála jsem se, jak to vůbec zvládnu a jak zvládne Štědrý den mamka, která byla samozřejmě u nás. Štědrý den jsem nakonec zvládla, asi i proto, že jsem se vybrečela už týden dopředu. Padalo to na mě denně, přestože jsem nevěděla, kam dřív skočit jak v práci tak doma, stejně jsem se psychicky sypala. A jak jsem zvládla Štědrý večer, tak jsem nezvládla Silvestra. Hodinu před půlnocí jsem začala brečet ale takovým způsobem, že mi to vydrželo až do půl jedné. Ale přesvědčila jsem se, že se slzám nemá člověk bránit a dusit tu bolest v sobě. Musí to ven, přece jen se trochu uleví. Hrob jsme nazdobili, přestože mám taťkovu urnu ještě doma. V době, kdy jsem měla v plánu ho uložit do hrobu, jsem zjistila, že to nezvládnu, protože to pro mě znamenalo něco definitivního, úplný konec, a nebyla jsem na to připravená. Takže teď jsem rozhodnutá to udělat na jaře. Myslím, že do té doby čas dozraje. Možná vám to přijde divné, ale já to tak cítila a cítím.

Pudinkové banánky jsem vždy pekla většinou hlavně právě kvůli taťkovi. Říkala jsem si, že letos je tedy dělat nebudu, že my se bez nich obejdeme. Ale nakonec jsem je upekla a byly z letošního cukroví paradoxně nejlepší, a bylo lepší i než v minulých letech. Možná jsem dělala jiný recept, protože jsem chtěla menší dávku, no ale cukroví bylo fakt luxusní, úplně se rozplývalo. Zvláštní...

Plánovala jsem péct domácí vánočku, ale jelikož jsem ji nikdy nepekla, ano, přiznávám, v šestačtyřiceti jsem ji ještě nikdy nepekla, tak jsem si řekla, že v tom chaosu se nebudu ještě stresovat a holt byla opět koupená. I tak byla moc dobrá. Ale řekla jsem si, že si někdy vánočku zkusím mimo vánoce a uvidíme, jak se povede. Aspoň natrénuji na další svátky.

Z kuchyňského stolu... Vánoční hvězdu miluju, přestože vždycky většinou přežije jen ty vánoce a maximálně leden.

Ježíšek přišel ♥ 

A Kejsinka byla první u stromečku :)

Krásně nazdobený balíček od kamarádky Ivušky a v něm mimo jiné kniha od S. Fitzeka. Takže velké nadšení ♥

Ponožky nesmí chybět a už vůbec ne vánoční :)

Nemusím Santy Clause, punčochy a podobné nečeské dekorace, ale tyhle severské skřítky miluju. A Ježíšek mi přinesl takového obříka. Miluju ♥

Kejsinka s novou hračkou od Ježíška...

Štědrovečerní tabuli jsem nefotila, vlastně jsem na Štědrý večer celkově fotila dost málo a ani všechny dárky jsem si nevyfotila. Však to ale není důležité, hlavně že mě hřejí u srdíčka. Kapříka se salátem jsme měli na oběd i na 25. 12. Milujeme a není ho nikdy dost.

Bublinky moc nepiju, spíš tak někdy výjimečně Prosecco. Ale před vánoci dávala Billa jako dárek při nákupu nad 600,- láhev šampusu... nějakého neznámého, ani už si nepamatuji název a výrobce, jen snad možná mělo růžovou etiketu. No na kvalitu jsem úplně nesázela, ale bylo top. Lahodné, lehounké, ani suché ani moc sladké, prostě výborné, pro nás lepší než klasická Bohemka. Takže Bille děkuji :)

Jeden z dárečků... a sice to byl dárek ode mě pro mě :) Jsem maniak, co se týče paletek očních stínů a hodlám vám svoji sbírku taky jednou ukázat. Jo, na starý kolena si kupuju hromady drahých šminek :)) U této Huda Beauty jsem využila na Sephoře krásnou slevu 30%, která v prosinci proběhla, takže jsem ušetřila kolem pětistovky. Za plnou cenu přes 1700,- bych do ní nešla. Už se těším, až ji zkusím, zatím k tomu nebyla příležitost. Ale je božská ♥ Intenzita stínů tady na fotce moc nevynikla, barvy jsou sytější. Prostě realita je mnohem úžasnější.

A ještě jeden dárek ode mě pro mě... knihy. Prostě kosmetiku a knihy si nejraději kupuji sama :)

O svátcích jsme se taky potřebovali trochu vyvětrat a utéct od televize, od toho všeho cukroví a dalších pochutin. Tak jsme si zajeli na Lichnici. Na tuto zříceninu většinou alespoň jednou za rok zajedeme. Někdy to spojíme i s dalším výletem, tentokrát nám stačila jen ta Lichnice, byla pořádná zima a Kejsince by asi umrzly packy.

A 28. prosince jsme si udělali s mužem výlet do Prahy. Moc jsem tam chtěla zajet, pokochat se stromečkem a jelikož bylo už po nouzovém stavu, mohli jsme si dát u stánku punč a já byla naprosto spokojená.

Na Silvestra bylo doslova jarní počasí.

Pár silvestrovských chlebíčků a ještě byl ovárek. Silvestra neprožíváme a už vůbec ne od té doby, co máme pejska. Manžel je slavící typ, ten by někde slavil, ale já bych pejska doma nenechala, přestože ji rachejtle neděsí, ale vše se může stát jednou poprvé. Takže od té doby, co je Kejsinka, býváme doma.

Ještě jeden z dárečků, který jsem si vyfotila. Nádherný plecháček od dcery. Jinak jsem pod stromeček dostala ještě poukázky do Dobrovského, sprchovou pěnu Rituals Serendipity, knihy od kamarádek, vánoční hrneček, řetízek s přívěskem a také penízky. Možná jsem na něco zapomněla, ale ta skleróza je u mě normální :))

Na tom stolku je něco dobrého, dejte to sem :)

Milí přátelé, pokud jste došli až na samotný konec tohoto óbr článku, tak vám moc děkuji a obdivuji vás. A protože jsem vám dosud nepopřála do nového roku, činím se zpožděním teď. Přeji vám šťastný a úspěšný nový rok 2022, přeji vám hlavně zdraví, protože to je úplně nejdůležitější, přeji vám lásku a zkrátka jen a jen to nejlepší a aby se vám splnilo vše, co si přejete, aby se vám vyhnuly nemoci a životní ztráty, a nám všem přeji, abychom mohli zase jednou žít jako dřív.

Mám vás ráda a vážím si vaší přízně.

Vaše Šárka ♥