PŘEČTENÉ KNIHY 2/2024 VINICE VE FRANCII, MATČINA PANENKA, NĚKDO Z NÁS

Krásný den, přátelé :)

Dnes tady mám pro vás zase nějaké přečtené knihy, tentokrát tři kousky. Naposledy jsem přečetla recenzní výtisk z nakladatelství Cosmopolis Vinice ve Francii od Julie Caplin, což je desátý díl série Romantické útěky. A potom vám představím dvě napínavé knihy, a sice Matčina panenka od Abby Davies a Někdo z nás od české autorky Kristýny Trpkové.

VINICE VE FRANCII – JULIE CAPLINOVÁ
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2023
Počet stran: 364

Žánr: romantika, román pro ženy

Anotace:

Vychutnejte si pravé šampaňské a máslové croissanty podávané s proslulým francouzským šarmem Hattie má zlomené srdce a cítí se mizerně. Když se jí naskytne příležitost pracovat dva měsíce na krásném sídle v oblasti Champagne, neváhá ani vteřinu a koupí letenky rychleji, než vyletí zátka z lahve šampaňského. Příprava velkolepého obřadu její sestřenice Gabby pro ni představuje šanci vypracovat se z pouhé asistentky na vyhledávanou organizátorku svateb. Proto se rozhodne zapomenout na trable s láskou a napnout všechny síly k uspořádání pohádkového dne. Nepočítala ovšem s jednou maličkostí… S úžasným Lucem, který neustále rozptyluje její pozornost. Podnikají spolu výlety po okolí, navštěvují místní trhy s delikatesami a užívají si pikniky mezi řádky vinné révy.

Možná za to můžou bublinky, možná Lucovo kouzlo, ale Hattie začne přemýšlet, jestli jde jen o chvilkové poblouznění, nebo snad o něco víc.

Hattie se rozejde s přítelem a když se naskytne příležitost, odcestovat jako svatební koordinátorka do Francie do krásné oblasti Champagne, neváhá. 

Její sestřenice Gabby se plánuje vdávat na zámku a Hattie má za úkol vše během několika týdnů připravit. Již na začátku je jasné, že to bude pořádný oříšek. Sídlo je sice krásné, ale zdá se zanedbané. V podstatě je to vše na úklidovou četu. Rozpadne se jí rovněž představa domluveného cateringu a Hattie chvílemi propadá zoufalství. Nepřecenila se, když na tuto práci kývla? Navíc sídlo obývá syn majitele a v jeho přítomnosti se Hattie honí hlavou rozhodně jiné věci než práce. Každopádně si však sama sobě slíbí, že svůj úkol splní a vystrojí sestřenici úžasnou svatbu. A mezitím si i trochu užije nádherného francouzského kraje. A nejen kraje...

Knihy Julie Caplin mám ráda, jsou to fajn oddechovky, byť nepřináší nic moc originálního, ale vždy nás autorka zavede do zajímavé oblasti, představí nám lákavé pokrmy a samozřejmě nechybí více či méně klišoidní romantika. Ovšem Vinice ve Francii mě nenadchla, naopak mě doslova nudila a to téměř po celou dobu čtení. Hattie zpočátku stydlivá, nezkušená dívka se díky přitažlivému Lucovi rázem mění v téměř sexuální dračici. Některé dialogy mezi ní a Lucem jsou doslova trapné, jak vystřižené z knížek pro pubertální dívky. Také svatební přípravy mi občas přišly dost nereálné, kor, když nevěsta s Hattie téměř nekomunikovala. Líbila se mi představa vinic, zámeckého sídla, zajímavých pokrmů, ale nic víc mě na knize tentokrát nebavilo. Luc byl klaďas do morku kostí, až tomu bylo těžké uvěřit. No prostě za mě tentokrát ne, je mi líto.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️ a půl

MATČINA PANENKA – ABBY DAVIES

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2021
Počet stran: 344

Žánr: thriller, thriller pro ženy

Anotace:

Mirabelle žije v domě se zabedněnými okny a zamčenými dveřmi. Nikdy se nepodívala ven, protože jí to Matka nedovolí. A ta přece všechno dělá pro její dobro. Miluje Mirabelle jako svoji panenku. A tak ji obléká do hezkých šatiček, maluje jí tvář a češe vlasy. Ke třináctým narozeninám jí dokonce přinese speciální dárek – mladší sestřičku Clarabelle, kterou zachránila z vnějšího světa.

Mirabelle ale dojde, že Clarabelle ji má nahradit. Ona už je totiž velká, šaty jí nepadnou tak dobře jako kdysi a Matka není spokojená. Jenomže Clarabelle tvrdí, že se ve skutečnosti jmenuje Emma. Navíc se nezdá, že by měla radost, že ji Matka do domu přivedla. Chce svou skutečnou maminku.

Mirabelle postupně zjišťuje, že její soužití s Matkou není tak normální, jak si vždy myslela... a že život panenky nebývá nikdy dlouhý.

Mirabelle matka neoslovuje dceruško, zlatíčko, holčičko nebo jak jsme zvyklí, ale panenko. Moje malá panenko. Jako panenku ji také obléká a každý den líčí. Sama ji doma vzdělává, protože je Mirabelle alergická na slunce a nesmí opustit domov. Vlastně nesmí ani vyhlédnout z oken, vyjít na zahradu, slunce by jí způsobilo velké bolesti, dokonce spáleniny a možná i smrt. Mirabelle to vlastně ani tak divné nepřijde, nikoho jiného než Matku (ano, v celé knize je to Matka) nezná, bezmezně jí věří, matka ji přece miluje a chce ji jen chránit. Ovšem jednoho dne se Matka začne k Mirabelle chovat jinak. Stane se to v době, kdy Mirabelle oslaví třinácté narozeniny, její tělo se začne měnit, dívka dospívá a mění se v ženu. Přestává připomínat panenku a to Matku rozčiluje a začne Mirabelle ponižovat, zle se k ní chovat. Dokonce přinese do domu malé dítě, pětiletou holčičku Clarabelle. Tvrdí Mirabelle, že ji musela sebrat násilnickému otci, a tedy ji zachránila. Nová malá panenka. Když však Clarabelle pláče a potají Mirabelle svěřuje, že se jmenuje Emma a chce se vrátit ke svým rodičům, začne dívce všechno vrtat hlavou. Co když ona žádnou alergii na slunce nemá a Matka ji v minulosti také unesla jako Clarabelle? Začne pomalu pátrat v domě pokaždé, když Matka opustí dům a dozvídá se strašné věci. 

Námět knihy mě docela dost zaujal, proto jsem si ji pořídila, ale styl autorky, zpracování, mě úplně nenadchlo. Chvílemi jsem četla jen proto, abych se posouvala v ději dál a dostala se na konec, rozuzlení mě zajímalo. Moc jsem nevěřila, že by Mirabelle ve třinácti letech, kdy nikdy nespatřila jinou osobu, nebyla venku, neznala skutečný svět, co znala, znala jen od matky a z knížek, najednou začala tak dospěle přemýšlet. Tomu jsem prostě nevěřila. Co tedy autorka dovedla, tak vykreslit hlavní ženskou zápornou postavu tak dobře, že vás z ní opravdu mrazilo. Hlavně v poslední čtvrtině knihy.

Konec mi přišel jako jeden velký happyend, tak nějak to bylo moc sluníčkové na mě po tom všem.

Takže za mě průměrná kniha, místy s hluchými místy, místy zase hodně napínavá a syrová.

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️

NĚKDO Z NÁS – KRISTÝNA TRPKOVÁ 
Nakladatelství: Kalibr

Rok vydání: 2024
Počet stran: 352
Žánr: thriller, drama

Anotace:

Sourozence Herelovy od dětství pojí silné pouto, a přestože už jsou všichni dospělí, nedají na sebe dopustit. Rodinnou idylku jim však jednoho dne naruší hrůzný nález na zahradě matčina domu, jenž spustí lavinu nečekaných událostí. Minulost se probouzí k životu a spolu s ní i mučivé tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život? A opravdu víme, co jsou naši nejbližší vlastně zač?

Hlavní postava této knihy není pouze jedna, ale je jich hned pět. Vlastně šest. Pětice sourozenců a matka. Thea, Lukáš, Richard, Viola a nejmladší Nela Herelovi. Sestry a bratři, kteří by jeden pro druhého udělali cokoliv. Rovněž pro matku. A vážně cokoliv?

K dokonalé rodinné idylce chybí otec a manžel. Kde je mu konec? Zmizel před pětadvaceti lety a nikomu z dětí ani manželce Evě nechybí. Oddechli si, když se jednoho dne vypařil a už se nevrátil. Byl to alkoholik a tyran. Násilí panovalo v rodině Herelových dnes a denně. Radan Herel bil manželku i své děti. Tudíž se po něm nikomu z rodiny nestýskalo, když odešel. 

Nejmladší Nela slaví pětadvacetiny a tak se celá rodina sejde u matky ve starém domě na oslavu. Je to vlastně naposledy, kdy se rodina takto v poklidu schází. Shodou okolností totiž dojde k situaci, která odhalí drsné rodinné tajemství a rozloží dosud fungující vztahy mezi sourozenci.

Na novinku od Kristýny Trpkové jsem se těšila fakt hodně. Předešlá trilogie mě totiž hodně bavila. Tady jsem se ale téměř celou první třetinu nedokázala pořádně začíst. Seznámení s členy rodiny, jak ho autorka podala, bylo dost rozvláčné až skoro nudné. Potom, co došlo při oslavě k onomu osudnému zvratu, konečně děj nabral na tempu a já se nemohla od knihy odtrhnout. Rozuzlení vygradovalo až na samotném konci a vlastně ani nevím, jestli jsem s ním spokojená. Čekala jsem to jinak a tohle mě vážně nenapadlo. Ale to už je jen můj osobní problém.

Nicméně, pojďme si to shrnout. I přes utahanou první třetinu napsala autorka napínavý příběh se zajímavým námětem. Kapitoly ze současnosti se střídají s pohledy do minulosti. Také rodinné vztahy jednotlivých postav jsou rozvedené, čtenář pozná, jak žijí a s čím se ve svých životech potýkají. Některé pasáže mi v knize přišly neuvěřitelné. Opravdu se mi nechce věřit, že by se matka zachovala v určité situaci tak jako Eva před lety. Ale kdo může soudit a odhadovat myšlenkové pochody psychicky i fyzicky týrané ženy? Asi nikdo, kdo nezažil. Ovšem přišlo mi to trochu moc.

Celkově se mi ale kniha líbila a určitě bych ji doporučila každému, kdo má rád psychologická rodinná dramata s prvky thrilleru. Za čistokrevný thriller bych příběh asi nepovažovala. 

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️⭐️

Tak to je pro dnešní přečteno všechno. Berte to určitě všechno jako moje subjektivní pocity. Co mně se nelíbí, může vás klidně nadchnout, takže vůbec neřešte, že jsem třeba nebyla z Vinice nadšená a vy jste na ni natěšení a teď nevíte, zda ji číst. Jasně že ano, každý si musí názor udělat sám :)

Doufám, že ještě než v sobotu odjedeme na dovču, se mi podaří zpracovat článek o tipech na výlety. Ráda bych to stihla a v sobotu vám ho publikovala. Tak uvidíme, snad se zadaří.

Mějte se krásně,

Šárka