ČESKÉ FILMY MĚ BAVÍ #12

Krásný den vám všem :)

Dnes bych vám chtěla dát pár tipů na české filmy, které jsem viděla. Začnu těmi nejnovějšími, které běží ještě v kinech, ať můžete vyrazit, pokud by vás zaujaly.

VLNY (2024)

režie: Jiří Mádl

Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu.

Film Vlny se mi moc líbil. Nenudila jsem se ani minutu z těch sto třiceti. Film je výborně natočený, nabitý emocemi, to se vážně Jiřímu Mádlovi povedlo. Měla jsem pocit, že jsem prostě na začátku najela na vlnu emocí, napětí a vyplivlo mě to až se závěrečnými titulky. Hodně mě bavil výkon Vojtěcha Vodochodského, kterého znám jen z vedlejších rolích z nějakých seriálů. Tady opravdu předvedl to nejlepší. Samozřejmě byl skvělý i Stanislav Majer v roli Milana Weinera a další herci. Obsazení je fakt vynikající. Za mě film stojí rozhodně za vidění, já se už těším, až ho jednou zkouknu znovu. 

ZÁPISNÍK ALKOHOLIČKY (2024)

režie: Dan Svátek

Celovečerní film Zápisník alkoholičky vypráví dramatický příběh mladé ženy bojující se závislostí na alkoholu. Hlavní hrdinkou (byť se jako hrdinka mnohdy nepůsobí) je mladá maminka, která se rozhodla nevzdat, nastoupit léčbu a bojovat se svým démonem i o svou rodinu. Jak těžké je si problém s pitím přiznat? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Kde vzít sílu se léčit a co následuje poté? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá autentická a upřímná filmová zpověď abstinující alkoholičky.

Další film, který se mi hodně líbil. Tereza Ramba ztvárnila roli alkoholičky víc než věrohodně. Film ukazuje, jak lehké je propadnout pití a také okolnosti, které k tomu vedou, co všechno může člověka popostrčit na tu cestu propadu. Nečetla jsem knížku, prý je mnohem drsnější než film. Je pravda, že jsem film čekala drsnější, když si třeba vzpomenu na film Úsměvy smutných mužů, tak to bylo hodně drsné. Možná jsem taky čekala víc z léčebny, ale jinak se mi film líbil a můžu ho doporučit. 

MANŽELÉ STODOLOVI (2023)

režie: Petr Hátle

Jaroslav a Dana jsou mladý pár, který žije v poklidné vesnici, kde se všichni obyvatelé dobře znají. S vidinou snadno získaných peněz se rozhodnou okrást jejich osamělého starého souseda, kterého při tom Jaroslav zabije. K jejich překvapení policie přijme násilnou smrt důchodce skoro automaticky jako nešťastnou náhodu a dál se o případ nezajímá. To Stodolovi přivede k myšlence, že senioři jsou snadnými obětmi nejen pro drobné krádeže, ale i vraždy. Není cesty zpět, Daně se zalíbila moc nad jejími oběťmi a podivný dobrodružný pocit vítězství nad policií. Jaroslav se ocitá na křižovatce, kdy má šanci od Dany odejít, ale selhává a musí čelit následkům svých i jejích zločinů. Brutální vraždy úzce souvisely s jejich vztahem, jsou obrazem závislosti a vzájemné manipulace, z nichž ani jeden nemohl vyjít vítězně.

Asi není nikdo, kdo by o vraždách spáchaných manžely Stodolovými neslyšel. Já o tom samozřejmě slyšela taky, ale žádné podrobnosti, spíš jenom tak povrchně. Během filmu jsem tedy docela zírala, jak manipulativní, chladnokrevná Dana Stodolová byla. U ženy to asi člověka šokuje víc než u chlapa. Vždy mě ženy jako pachatelky krutých činů připadají děsivější než muži. Nejde o dokument, takže se úplně vše neopírá o skutečnost. Ve filmu nejde o vyšetřování jejich činů, kriminální práci proto nečekejte, jde především o psychologickou stránku věci. Jinak pokud byste chtěli dokument, myslím, že je ke shlédnutí na Voyo.

PRÁZDNINY S BROUČKEM (2024)

režie: Jiří Matoušek

Kdo by někdy nechtěl vyrazit na rodinnou dovolenou krásným červeným karavanem po dědovi? Bára Poláková coby dobrodružná máma dvou dětí a nadšená food blogerka, řekne této výzvě ano. Její manžel, kterého si zahrál Lukáš Příkazký, dobrodružné nadšení ani trochu nesdílí. Ale když máme vedle sebe někoho, koho máme rádi, je úplně jedno, kde zrovna jsme. Celá rodina proto nakonec vyrazí na letní dovolenou k moři obytňákem. A přesto, že je Jadran doslova na dosah, cesta se může pořádně protáhnout. 

Na Prázdniny s broučkem jsem původně chtěla jít do kina, ale nakonec jsem ráda, že jsme ho zkoukli jen na Netflixu. Je to opravdu oddechovka, která se sice snažila být vtipná, ale já jsem se docela nudila, vůbec mě to nenadchlo. Za mě... Když film neuvidíte, vůbec o nic nepřijdete.

GUMP – JSME DVOJKA (2024)

režie: F. A. Brabec

Nová Gumpova cesta začne přesně tam, kde ta předchozí skončila. Se svým milovaným Béďou Kozím Bobkem projde hlavní zvířecí hrdina příběhem, který už jim dávno předtím napsaly hvězdy. A zatímco Gumpův první příběh byl smutnější, v jeho volném pokračování s názvem Gump – jsme dvojka se diváci mohou těšit na spoustu vtipných zvířecích scén. Vedle hlavního hrdiny se nově objeví také psí slečna Jenny, která si zahraje Gumpovu sestru Kytičku.

Přestože film nemá zrovna skvělé hodnocení na filmové databázi, mně se líbil moc. Je fakt, že filmy, které jsou vyprávěny z pohledu psa, osloví především pejskaře a opravdové milovníky zvířat. Kromě Bolka Polívky mě moc bavil Richard Krajčo. Za mě moc milý, vtipný i dojemný film o vztazích mezi psy a jejich páníčky, i když tam možná mohly být některé situace víc rozvedeny. Za mě ano, já doporučuji.

Viděli jste některý z filmů? Chystáte se na Vlny?

Mějte se nádherně a opatrujte se, vlna veder nekončí.

Šárka ♥