Krásný páteční podvečer vám všem :)
Tak, jak jsem si myslela, že to půjde a budu publikovat už dřív, nešlo to. V podstatě nešlo vůbec nic, u nás doma žádný podzim, žádná výzdoba neproběhla, žádné dýně letos nespatřily světlo světa a vůbec jsem neměla chuť se do toho nutit. Pouze probíhal ten nejnutnější úklid a občas teplé jídlo. Jediné co, tak jsem měla potřebu utíkat z domu a v tom mi naštěstí pomáhaly kamarádky a manžel, že se mnou trávili čas na kafíčku, v kině, na divadelním představení. Byly to jediné chvíle, kdy jsem se trošku dokázala odreagovat.
Taky jsem navštívila svoji milovanou Evelínku, které bude teď ještě v listopadu osm měsíců a je to pěkný čertík. Leze po čtyřech už delší dobu, nedávno se začala stavět, pokud se může přidržet a sedí bez opory. Byla jsem se podívat na plavání, kam s malou dcera chodí a bylo to úžasné. Evelínka vodu miluje. Je to prostě moje láska největší, která mě podvědomě nutí dát se dohromady. V pondělí jsem byla totiž na kontrole na gastro a výsledky odběrů krve v porovnání s posledními nejsou vůbec dobré, takže musím na sobě začít pracovat, aby Evelínka měla funkční babičku. Lepší strava, pohyb, méně stresu. To poslední bude asi nejtěžší, ale musím se snažit. Vyhledala jsem i odbornou pomoc, protože toho už delší dobu předtím vším na mě bylo moc, takže od prosince mě čeká něco nového a doufám, že mě to nasměruje na správnou cestu a pomůže mi to. Určitě se o tom tady na blogu po novém roce zmíním.
Ale dost o těch smutných věcech, dnes jsem dala dohromady fotky, které tady mám z konce září a půlky října a myslím, že to podzimní malování si zaslouží tady na blogu být.
Letos jsem moc nedala houbaření, přesně jsem byla všeho všudy dvakrát, protože potom už byla mamka v nemocnici a neměla jsem na to čas, tak občas vyrazil manžel, ale stejně úlovky byly mizerné.
Ale mně vlastně ani nevadí, když jdeme do lesa a najdeme jen něco málo, protože já miluju procházky v lese. Konkrétně jeden lesík, který se nachází u Březinky směrem na Zbyslavec. Tam to mám moc ráda, spoustu mechového podloží a ten les má pro mě nějakou dobrou energii. Miluju to tam.
Zbožňuju muchomůrky, jsou tak fotogenické ♥
Tentokrát jsme tam objevili i studánku. Byli jsme v tom lese už několikrát během asi posledních tří, čtyř let, ale potkali jsme ji až letos.
Opravdu velký úlovek :)) Ale na bílou omáčku nakyselo s bramborem to stačilo. A jak jsem psala výše, že letos jsme našli opravdu málo hub, tak jsme měli postupně tu omajdu, bramboračku a guláš. Takže přece jen jsme si na nějakých houbových dobrotách pochutnali.
V říjnu jsme měli na dva víkendy u nás dcerku s přítelem a s Evelínkou. Jednou jsme si udělali i procházku k Labi. Stromy se začínaly pomalu zbarvovat, ale ještě to nebylo to pověstné zlato. I tak to bylo nádherné, přestože bylo zamračeno.
Manžel se chopil kočárku s malou, ale na zpáteční cestě jsem mu ho ukradla :)) Musíme se přece spravedlivě podělit.
Asi po týdnu jsem šla s Keisy znovu sama k Labi, protože jsem chtěla stihnout to barevné listí. Zlato už bylo všude, šla jsem zase na druhou stranu od mostu. Ale když jsem porovnávala s loňskými fotkami, tak nějak jsem letos prošvihla stromy, které se barvily dočervena. To jsem letos vůbec nezachytila. Ale i tak to bylo krásné.
Občanská záložna pohledem z parku. Taky krása...
Mám pocit, že letos nějak rychle stromy ztrácely listy. Nebo jestli se mi to jen zdálo, nevím. Co myslíte vy?
Rodinka na obědě, dcera s přítelem, syn s přítelkyní. V pozadí manžel hlídal na dece Evelínku. A ještě jsme tam měli naše dvě pejsinky. Miluji svoji rodinu, nic není víc.
A naše nejdražší zlatíčko. Já ji nechci moc zveřejňovat, na Instagramu ani na FB fotky vůbec uložené nemám, jen občas hodím to časově omezené storýčko. Ale tak dnes výjimečně a také proto, že není skoro vidět obličejík. Miluju ji neskutečně lásenku sladkou.
A to je pro dnešek všechno. Doufám, že se vám fotky budou líbit. Na příště mám připravené knižní recenze, protože je mám sepsané už dlouho. A potom uvidím, jak mi to psaní půjde. Nebudu nic slibovat, ale doufám, že se zase rozjedu, mám tady nákupy, spotřebovanou kosmetiku, podzimní Kuks, no spoustu materiálu.
Mějte se nádherně a opatrujte se.
Šárka ♥







































Šárko, určitě to psaní zase půjde, nápadů máš hodně a my se na tvoje příspěvky budeme moc těšit. Zlatá procházka kolem Labe byla určitě příjemná, sluníčko nad vámi a druhé v kočárku, co víc si přát. Už teď se těším na tvoje nákupy a knižní recenze, moc zdravím 😉😀
OdpovědětVymazat