PŘEČTENÉ KNIHY 2/2026 – STRUNY NADĚJE

Krásný den, moje milé :)

Dnes tady mám opět recenzi na knihu od české autorky. Jde o debut Dominiky Dvorožňák Struny naděje. Je to tedy prvotina autorky, což byste podle stylu psaní rozhodně netipovali. Co se žánru týče, je kniha primárně řazena mezi romány pro ženy. Ovšem romantická linka, která nás příběhem provází, není tím hlavním tématem.

STRUNY NADĚJE – DOMINIKA DVOROŽŇÁK

Nakladatelství: Red

Rok vydání: 2026

Počet stran: 352

Žánr: román, román pro ženy

Anotace:

Když celý život slýcháte, že nejste dost. Co když jedno místo a jeden člověk všechno změní? Třiadvacetileté Maddie zemřela matka, a i když byl jejich vztah bolestivý, plný prázdných lahví a nevyřčených slov, zanechal v ní ticho a vinu, které bolí ještě víc. Nemá plán, má jen sešit plný textů a sen psát písně, které by jednou mohly něco znamenat. A právě ve chvíli, kdy neví, co dál, přichází nabídka od jejího strýce, slavné country hvězdy Briana Harleyho, kterého tři roky neviděla. Jeho dům v Tennessee je všechno, co už tak dlouho nezažila. Bezpečný a plný hudby a tepla. Jenže Brian tam nebydlí sám. Jejím novým spolubydlícím je i Nathaniel, uzavřený muž, který se od začátku nebojí dát najevo, že o její přátelství nestojí.

Každý akord, každý text, každý pohled, to všechno Maddie pomalu vrací zpět k sobě samé. A k životu, ve kterém si poprvé dovolí věřit, že za něco stojí a že její matka neměla pravdu.

Jak moc musíme ztratit, abychom mohli začít znovu? Co všechno se vejde do jedné písně? A splní si Maddie svůj sen?

Maddie umírá matka alkoholička. Je to pochopitelně velmi smutná situace, ovšem Maddie se nehroutí. Od svých deseti let měla s matkou velice nepěkný vztah. Matka se o ni nijak zvlášť nestarala, plná sklenice pro ni byla důležitější než vlastní dcera. Navíc dceru celá ta léta shazovala, ponižovala, pěstovala v ní nenávist k sobě samé. “Myslíš, že jsi něco lepšího? Myslíš, že něčeho dosáhneš? Myslíš, že je na tebe někdo zvědavej?“ Tohle slýchávala Madison dnes a denně a samozřejmě se to na jejím vztahu k sobě samé podepsalo. Přestože přehnaně netruchlí, dává si svým způsobem matčinu smrt za vinu. Pochopitelně je to nesmysl.

Maddie miluje hudbu, skládá písně a hraje na kytaru. Po smrti matky se rozhodne přijmout pozvání svého strýce Briana, kterého tři roky neviděla a odjede za ním do Tennessee. Doma ji stejně nic nečeká.

Madisonin strýc žije v krásném domě u jezera. Maddie je ráda, že se rozhodla zde nějakou dobu pobýt. To ovšem ještě netušila, koho v domě kromě strýce potká a jak se vyvine její vztah k hudbě a hlavně k sobě samé a také k lidem kolem ní. Podaří se jí vyhnat z hlavy matčina ponižující slova a najít sebelásku? Může vůbec uvěřit, že by ji měl někdo rád, když ona sama sebe nenávidí?

Musím přiznat, že jsem se do knihy trošku hůře začítala. Tak nějak mi zpočátku vadily promluvy Madisoniny matky k ní. Ovšem hlas její matky nás provází celým příběhem, protože je to pro něj zásadní. Když však Maddie dorazila ke svému strýci do Tennessee, děj mě pohltil a čtení mě začalo bavit. Maddie mi byla svým způsobem blízká a myslím si, že se v ní částečně najde spousta čtenářek. Která z nás o sobě někdy více či méně nepochybovala? Která z nás někdy netrpěla nebo stále netrpí nízkým sebevědomím? Která z nás měla nebo má problém najít dostatek sebelásky? 

Autorka píše velmi dobře, opravdu by mě nenapadlo, že jde o debut, kdybych se to předem nedozvěděla. Jen někdy mi přišlo, že je knížka trošku rozvláčnější, než by se mi líbilo. Romantická linka v příběhu není úplně to hlavní, jak jsem zmínila již na začátku. Autorka se spíše zaměřila na sebelásku, ta je ústředním motivem knihy. Pokud ti nejbližší člověk roky vykládá, jak jsi neschopná, k ničemu, nepotřebná, zkrátka nula, těžko se potom nějaký pozitivní vztah k sobě samé hledá.

Knížku můžu určitě doporučit, je to zajímavý příběh z pěkného prostředí. Nejde o jednoduchou romantiku, ale o hluboký příběh nejedné zlomené duše. A ten konec? No, přečtěte si knihu a uvidíte. Já byla hodně překvapená v určité situaci.

Celou knihu provází play list, který autorka sama sestavila, a písně by měly ladit s jednotlivými kapitolami. Pokud rády posloucháte u čtení hudbu, tak tady můžete poslouchat přímo tematicky. Já tedy nemůžu hodnotit, upřednostňuji u čtení klid a ticho. 

HODNOCENÍ: ⭐️⭐️⭐️⭐️

Zaujala vás dnešní recenze? Měli byste chuť si knihu přečíst? Napište mi do komentářů, budu se těšit. Také mi napište, jaká kniha vám nyní dělá společnost, pokud čtete.

Užívejte si léto a mějte se nádherně.

Šárka ♥